Máme tady nový rok. Rok 2020. Opět se stane hodně věcí. Dobrých i zlých. Jak pro koho. Vždy to záleží na vyhodnocení každého jednotlivce. Promluvme si tedy o hodně frekventovaném pojmu. O Boží lásce.
Pro začátek trochu opakování. Pro mne Bůh je. Je takový jak si ho představuji já. Není to žádná fyzická ani duchovní bytost. Je to jen pojem, za který v pravěku lidé schovávali svou nevědomost a neznalost vesmíru. A postupem času se změnil v různá náboženství, která jsou o pravidlech chování.
Boží láska. A budeme se bavit o pojmu, ne o skutečnosti. Nikdo z nás nezná skutečnost. A tím ani pravdu.
Pro začátek krátký verš, ne můj: ...On nepromarnil lístek či strom,
Cožpak by mohl mrhat Dušemi?.....
To už samo o sobě dává odpověď. Bůh miluje vše co stvořil. Bůh jen tvořil. Netvořil dobro a zlo, protože je neutrál. V podstatě musí být, protože pokud je vševědoucí tak přesně věděl, co se stane. Bůh vytvořil stvoření. Člověka. A řekl; ,,. Milujte se a množte se..." A vše, co se dále děje je jen věcí rozhodnutí samotného stvoření. Samo se rozhoduje. Samo koná. Samo nese následky. Každý autor miluje vše, co vytvořil. Jak se stvoření, tedy člověk chová, je už věcí člověka. A člověk se v průběhu věků rozmnožoval, rozděloval se a osídloval celou planetu. A v průběhu staletí si vytvářel své vlastní ego a tím i různý pohled na Jediného Boha a stanovoval si různá pravidla jeho uctívání. Dokud jsme měli prostor pro samostatnou existenci, daleko od sebe nebyl v tom žádný problém.
Potíže nastaly v okamžiku přelidnění a potřeby nového prostoru pro život. A tak se začaly civilizace střetávat a tím i jejich náboženství. Problém je v tom, že každé tvrdí, že jedině jejich pojetí Boha a Boží cesty je jediný správný. Opakuji jejich pojetí. Ne skutečnost. A tak se ve jménu toho Svého Boha začali nenávidět a vyvražďovat.
Ale Bůh, jako jediný tvůrce miluje všechny bez rozdílu. Bez rozdílu barvy těla, pohlaví, náboženského vyznání, sociálního postavení atd. Miluje každý dílek svého díla. Miluje bělocha stejně jako černocha či rudocha či žluťáka. Miluje každého křesťana stejně jako každého evangelistu či islamistu či budhistu atd. Miluje bohatého i chudého. Miluje dobrého i zlého. Miluje Havla, stejně jako Babiše, jako Stalina, jako Hitlera, jako Horákovou, jako Gabčíka atd.
Dobrý a zlý. To jsou jen naše pocity na základě osobního prožitku. S Boží láskou to hemá nic společného. To člověk sám v sobě provádí toto hodnocení. Kdo se mi líbî, toho mám rád. Kdo se mi nelíbí, toho n.emám rád.
Uvědomte si paradox. Zemřete při sebevražedném útoku. Vy, oběť. On, vrah. A pak se oba potkáte v nebi, protože je jeden Bůh a tedy i jedno Nebe. Jak se tam Vaše Duše budou chovat?Znovu povedete válku? Dovolil by Vám to Bůh? Určitě ne. Po smrti, pokud tedy existuje Duše a tím i posmrtný život uzříte pravdu. Uzříte skutečnost. Skutečnost, ze Vás zde na Zemi někdo zmanipuloval k nenávisti druhého. A při tom Vám četl z ze ze svat knih o lásce i bližnímu svému. Jenomže tu lásku k bližnímu podmínil určitými podmínkami. Pravidly.
Jenže to není Boží láska. To je láska lidská. Láska podmíněná. Budu tě milovat, když uděláš toto. Nebo tamto. Ty mne nemáš rád, protože mi nekoupíš to nebo tamto. Ty mne nemáš râd protože nezabiješ toho či toho. Tohle opravdu není Boží láska. Bůh miluje vše a všechno za každých okolností. A miluje i toho druhého vězně ukřižovaného s Ježíšem, který se mu posmíval.
Jenže člověk je tak plný ega a zmanipulovaný svým okolím, že tohle sice vnitřně vidí a cítí,ale nahlas to neřekne. Aby ho jeho přátelé neodsoudili a neopustili. Aby nebyl vyobcován, jak se stávalo a stává. Ty seš divnej. Přestaň tak mluvit. Mlč nebo běž pryč. Nechceme tě už poslouchat. Jenže každá velká věc začíná prvním krokem. Začíná jako rouhání proti stávajícímu pořádku. V tu chvíli jste rebel a rebely pořádek nesnáší. Protože do jejich klidu přináší chaos. Ale každý chaos časem přejde v pořádek. Klid. A tak je to pořád dokola.
I dnes je svět vytržen ze svého klidu. Vládne chaos. Ale časem se vše zase zklidní zavládne mír. Nebude dnes ani zítra ani pozítří. Musí přijít nová generace rebelů, kteří poznají, že na život na planetě se nemůžeme dívat lokálně,ale globálně. Vśe souvisí se vším. Efekt motýlích křídel. A lidstvo pak přejde na nový level života. Jeho obzory se rozšíří a člověk pozná pravou Boží lásku. Ta láska je totiž v každém z nás. Jen se musí projevit.
A na závěr jeden upravený výrok Sri Chinmoye: ,, Pravé člověčenství má universální charakter. Nehledá chyby v druhých. Láska, soucit, tolerance, bratrství, pocit jednoty jsou znaky pravého člověčenství. Jednota sám se sebou, vnitřní a vnější svět, jednota s okolím, jednota s planetou, jednota s vesmírem".
Protože Bůh je vše viditelné i neviditelné. Bůh je veškeré jsoucno v každém okamžiku jeho existence. Proto je Bůh jen pojem. Ale i když je jen pojem, tak vše, co vytvořil miluje v každém okamžiku.
