Mravenec v mraveništi

Jak jinak lze jednoduše popsat existenci člověka ve vesmíru. Vše, co vnímáme smyslovými orgány, pro nás existuje. Je. Je to existence toho, co vnímáme. Ale jak se chováme sami k sobě? Sami k jiným?

Ano, lze. Stejně, jako se vesmír narodil, žije a zemře, tak i existence člověka byla, je a nebude. Proč? Člověk vymře. Stejně jako vymírají jiné rostlinné druhy, jako vymírají jiní živočichové, stejně tak vymře i člověk. Je to dáno jedním jediným zákonem. Zákonem existence. Narodíš se. Žiješ. Zemřeš.  Každý, kdo se narodil, zemře. Tomu se nevyhnete.                                                                                                                                       

A mravenec v mraveništi?  Vždyť je to tak jednoduché. Jednoduché jako celý vesmír. Vesmír je chaos. Ale v každém chaosu je systém. Jen ho musíte najít. Najít svou vlastní cestu v tom chaosu.

Mravenec v mraveništi. To je člověk a jeho role v existenci. Stejně jako jiné existence. Kameny, hory, rostliny, lesy, zvířata, stáda, člověk, lidstvo. 

Na člověka, se můžete podívat z pohledu jednotlivce. Když poodstoupíte, vidíte rodinu. Odstoupíte dále a vidíte rod. Jdete dál a vidíte národ. A jdete dál a vidíte lidstvo. A když uzříte celek, lidstvo a jeho základní jednotku, jednotlivce, člověka, tak uvidíte mravence v mraveništi. 

Jak funguje mraveniště? Jednoduše. V jednoduchosti je totiž krása. Všichni mravenci budují mraveniště. Někteří se nepotkají za celý život. Někteří se kolem sebe jen mihnou. Někteří se stále potkávají. Někteří spolu žijí. A všichni spolu budují jedno mraveniště. A v případě nebezpečí, ho všichni brání. A umírají dobrovolně pro jeho záchranu. Nebojí se smrti. Zemřou a budou žít. Navždy. Navěky.

A to samé musí přijmout člověk. Je člověk a lidstvo. A chce-li člověk přežít, musí se sjednotit. Sjednotit bez ohledu na barvu pleti,  bez ohledu na náboženské vyznání, atd.  Je pouze člověk a lidstvo. Každý člověk je mravencem, který buduje jedno velké mraveniště. Planetu, zvanou lidmi Země.  Nemůžeme se nanávidět. Zabíjet se navzájem jen proto, že nám nějaký nýmand vymyl mozek tvrzením  o naší nadřazenosti.  Tvrzením, že my jsme předurčeni vládnout světu. 

Víte, rozdíl mezi mraveništěm a lidstvem je jednoduchý.  Mravenec se obětuje pro mraveniště. 

Ale člověk , až na vyjímky v celé historii lidstva, toto nedokáže. Proč já? Proč ne on?  

Mravenec se neptá, koná. Člověk kecá a kecá až moc.