Jak jinak lze jednoduše popsat existenci člověka ve vesmíru. Vše, co vnímáme smyslovými orgány, pro nás existuje. Je. Je to existence toho, co vnímáme. Ale jak se chováme sami k sobě? Sami k jiným?
Ano, lze. Stejně, jako se vesmír narodil, žije a zemře, tak i existence člověka byla, je a nebude. Proč? Člověk vymře. Stejně jako vymírají jiné rostlinné druhy, jako vymírají jiní živočichové, stejně tak vymře i člověk. Je to dáno jedním jediným zákonem. Zákonem existence. Narodíš se. Žiješ. Zemřeš. Každý, kdo se narodil, zemře. Tomu se nevyhnete.
A mravenec v mraveništi? Vždyť je to tak jednoduché. Jednoduché jako celý vesmír. Vesmír je chaos. Ale v každém chaosu je systém. Jen ho musíte najít. Najít svou vlastní cestu v tom chaosu.
Mravenec v mraveništi. To je člověk a jeho role v existenci. Stejně jako jiné existence. Kameny, hory, rostliny, lesy, zvířata, stáda, člověk, lidstvo.
Na člověka, se můžete podívat z pohledu jednotlivce. Když poodstoupíte, vidíte rodinu. Odstoupíte dále a vidíte rod. Jdete dál a vidíte národ. A jdete dál a vidíte lidstvo. A když uzříte celek, lidstvo a jeho základní jednotku, jednotlivce, člověka, tak uvidíte mravence v mraveništi.
Jak funguje mraveniště? Jednoduše. V jednoduchosti je totiž krása. Všichni mravenci budují mraveniště. Někteří se nepotkají za celý život. Někteří se kolem sebe jen mihnou. Někteří se stále potkávají. Někteří spolu žijí. A všichni spolu budují jedno mraveniště. A v případě nebezpečí, ho všichni brání. A umírají dobrovolně pro jeho záchranu. Nebojí se smrti. Zemřou a budou žít. Navždy. Navěky.
A to samé musí přijmout člověk. Je člověk a lidstvo. A chce-li člověk přežít, musí se sjednotit. Sjednotit bez ohledu na barvu pleti, bez ohledu na náboženské vyznání, atd. Je pouze člověk a lidstvo. Každý člověk je mravencem, který buduje jedno velké mraveniště. Planetu, zvanou lidmi Země. Nemůžeme se nanávidět. Zabíjet se navzájem jen proto, že nám nějaký nýmand vymyl mozek tvrzením o naší nadřazenosti. Tvrzením, že my jsme předurčeni vládnout světu.
Víte, rozdíl mezi mraveništěm a lidstvem je jednoduchý. Mravenec se obětuje pro mraveniště.
Ale člověk , až na vyjímky v celé historii lidstva, toto nedokáže. Proč já? Proč ne on?
Mravenec se neptá, koná. Člověk kecá a kecá až moc.
