Je Bůh spravedlivý?

Nikdy nebyl, není a nebude. Pokud budete číst Bibli, tak to musíte přijmout. Pokud je všemohoucí a vševědoucí, tudíž zná minulost, přítomnost i budoucnost, a tak věděl, co přijde.

A proto není spravedlivý. Bohuźel Boha omlouváme tzv. prvotním hříchem. Ale co mu předcházelo?  Vytvoření Boží hračky. A tou hračkou je celý vesmír včetně člověka. Pokud se budeme věnovat člověku, tak co chtěl Bůh stvořit? Hračku. Robota. Věc, která ho na slovo poslouchá a když řekne, skoč do ohně, tak tam hračka skočí. O tom je celá Bible.

  Boží paradox. Když se člověk Bohu znelíbí, tak mu něco provede, např. potopa světa, zmatení jazyků. Když dokázal tohle, tak proč Adamovi a Evě nevymazal paměť a nenechal je v ráji? Zkrátka si s člověkem hraje. Tudíž není milostivý, ale nemilosrdný. Není přející, ale mstivý. Jeho láska není povznášející, ale zničující. Bible je toho plná. Když promlouvá k vyvoleným, tak jsou psychologickým terorem přinuceni udělat, co chce. A vrcholem je Ježíš, jehož údajný den narození budeme za pár dnů oslavovat. Ale byl to osobně pro Ježíše šťastný  den nebo počátek psychologického teroru končící krutou smrtí na kříži?

        Na jednu stranu v reálném životě bojujeme proti všem, kdo nás chtějí  zotročit. Tedy ekonomicky. Na druhou stranu dobrovolně lezeme do myšlenkového vězení různých náboženství, to není jen cílem křesťanství, ale i islámu, budhismu, taoismu, mormonismu, judaismu atd. Na jednu stranu si chceme užívat tady a teď, ale nakonec stejně vlezeme do nějakého náboženství s vidinou života Duše v nebi po smrti těla. To je schizofrenie, která člověka ničí. Protože nedokáže žít tady a teď s vidinou života věčného. Tohle by snad dobrotivý a milosrdný Bůh chtěl? Aby člověk trpěl? Aby trpěly stromy? Aby trpěli zvířata? Jenže to je pouze hmota. Vždyť zvířata v ráji nic zlého neudělala, tak proč mají trpět. A stromy? Proč ty mají trpět?  Člověk je podán jako pán tvorstva a vše ostatní je tu jen pro jeho dobro. Tohle udělá Bůh, který miluje vše a všechno? Ten, kdo je prý Láska, tak sám lásku popře tvrzením, že člověk je nadřazen?

 A co Duše? Vše, co bylo stvořeno, kámen,rostliny, zvířata, člověk je naplněno Božím dechem. Tudíž má Duši. Po konci hmotného těla se Duše vrací k Bohu. A Bůh žádnou Duši nezavrhne. Pokud by to udělal popře svou Všelásku. Svou všeodpouštějící lásku. A z tohoto principu, ať Duše ve stvoření udělá cokoliv, tak se vždy vrátí do Boží jednoty. Představte si, že vám někdo zabije někoho blízkého. A když zemřete a vaše Duše se ocitne v nebi, tak  tam potkáte vrahovu Duši. A vy se ptáte: Jak je to možné?  Pokud je Bůh Všeláska a Všeodpouštějící, tak je to normální a v pořádku. Ale pokud Bůh některou Duši odmítne, tak není Láskou. Je Peklem. 

  Pokud existuje Bůh a pokud existuje Nebe, pak všechny Duše se musí vrátit tam. Zpět ke Stvořiteli. Ať udělali cokoliv. Proto je Bůh Nebe i Peklo. Dobro i Zlo. Dvě strany jedné mince. Jedno bez druhého ve vesmíru nikdy nemůže existovat. Každá dobrá věc se může stát zlem. A každé zlo se může stát dobrem. Člověk sám si volí strany mince. Bůh může jen přihlížet. Nemůže konat ve prospěch někoho. Porušil by tím rovnováhu. Porušil by tím princip jednoty. Princip Všelásky. Princip Všeodpouštějícího. Z logiky tím vyplývá, že ani Bůh nemůže soudit. Nemůže trestat. Z principu věčnosti, je vše v Božím plánu, tudíž Bůh s tím souhlasil už při stvoření Vesmíru. Proto za vše dobré i zlé může on. Proto nemůže trestat. Ani odměňovat. Může jen být.  To člověk sám z něj dělá Dobroděje nebo Zlotřilce. A člověk sám může za jeho dobrotu či  jeho zlo. Dle toho, co se mu právě hodí. A to je problém člověka. Ne Boha.