Jaké máme mzdy?

Vysoké či nízké? Jednoznačně nízké, ať si pan Dlouhý říká, co chce. A i když pana premiéra moc nemusím, tak plně souhlasím s jeho snahou po zvyšování minimální mzdy, když sami páni podnikatelé raději do vlastní kapsy.

Vraťme se do let po revoluci 89, kdy jsme plni nadšeni nadšeni pracovali a pracovali a čekali, kdy se vyplní slova o německých platech. A politici nás v tom utvrzovali.  Jenže, kde jsme dnes?                                                   V předrevolučních dobách zavřeni za oponou jsme si vše vyráběli sami, od prvního šroubku až po konečný výrobek. Jenže přišla privatizace, hromada podniků zkrachovala, zlato se prodalo do ciziny, a na náš trh vtrhli cizinci. A naše výrobní soběstačnost se změnila ve výrobnu součástek do výrobků, které se kompletují v cizí zemi. Tudíž jako pouzí dodavatelé jsme si nemohli určovat cenu práce, ale museli jsme přijmout cizí podmínky. Což naše vláda velmi a velmi silně kvitovala, protože se začala budovat síť průmyslové výroby. A továrny rostou a rostou a to i tam, kde by neměly.  Postavte továrnu tam, kde lišky dávají dobrou noc. Jak tam dostanete pracovníky, když je to někde v poli a žádná doprava tam nefunguje. Nač si pak stěžujete, podnikatelé.                                                                                                                                         Zpět k platům.  A jsme opět v začarovaném kruhu.  Zakázky, výrobní program, zisk, výplata. Jelikož vyrábíme pouze součástky,  jsme přinuceni přijmout cenu práce od zadavatele. Pokud bychom chtěli více, zakázku dostane někdo jiný v jiné zemi. V levnější zemi. To je dilema. Zakázka a tím práce pro německé firmy za náš nízký plat nebo německé platy a tím nezaměstnanost? To je dilema.                                                     Ale je zde i druha druha  mince. A to už platí v dnešní době. Bohatí bohatnou a chudí chudnou. A tady už jsme u podnikatelů. Cožpak se nestydíte? Peníze na účtech vám rostou a lidé chodí domů s minimální mzdou. Prý se nemůže přidat. Vždy je možnost řešení. Jenže mantra zisku vás zaslepila. Číst o své firmě, jaký měla zisk.  Akcionáři vás plácají po ramenou. Ale co ten Váš poslední zaměstnanec? Cožpak je možné, aby dělník ve třísměnném provozu dostal na výplatu 17000kč?  Tady se nebavím  o IT. Tady se bavím o obyčejném dělníkovi. Pak se nedivte, že těžce sháníte obyčejného dělníka. Cožpak už nemáte dost ve svých kapsách?  A stát v čele s panem prezidentem bude tvrdit, že lidé nechtějí pracovat. A že je třeba stížit příjem sociálních dávek.  Chcete pracovní sílu? Zaplaťte. Dejte část zisku zpět do firmy na mzdy.  Proč bych to dělal. Já si dovezu cizince. Proč? Protože chci v garáži Ferrarri. A co na to stát? Dovezeme.    Kdo to může změnit? Dělník? Ten určitě ne.                                                                                                 A na závěr? Změnit mzdový systém, protože ten socialistický, dosud používaný je špatný.  Lidé na stejné pracovní pozici by měli mít stejný základ. Ale takový, aby jim i jen tento stačil.  I nově přijatí. Není možné, abych měl na stejné pozici po nástupu o 30 kč míň jen kvůli tomu, że nastupuji. Pak je tu osobní ohodnocení.    Příplatek, jak zvládá svou práci.  Pak věrnostní příplatek. Čím jsi u nás déle, tím větší bude. Aby si déle zaměstnaní pracovníci u firmy nestěžovali.  To by měl být základ.      A pak ať zaměstnavatelé přidávají     a lákají nové zaměstnance či se snaží udržet stávající.  Trh práce.  Víte, když vidím na UP nabídky zaměstnání a nabídky hrubé mzdy, to je špatný vtip od majitelů. Cožpak 140000 hrubého do dvousměnného provozu je normální? Zvlášť, když se u některých firem najde na internetu výroční zpráva?

A co na to naše odbory? Potomci ROH?  Jsou zalezlí hluboko pod zemí. A jejich internetové stránky, to je ostuda.   Radši se nevyjadřovat.    Tam, kde by člověk čekal a hledal oporu, tak najde jen dokumenty a kontakty. Tak proč by tam lidé lezli.                 

Nečekejme od podnikatelů nějakou sebereflexi. Každý má právo volby. Můžu odejít. Vím, je to těžké, hlavně pro starší generaci, která je svázána postavenými domy, zajetým klidem.  A jako vždy to mění mladá generace. Generace, kterou nic a nikdo nesvazuje. Může a taky to dělá, se svobodně rozhoduje. Tady je trh práce. Tady se nehraje na city. Tady se hraje o peníze. Doba, kdy si obyčejný člověk utáhl opasek, zatímco bohatí a politici si je povolili, je pryč. Udržte si kvalifikovanou pracovní sílu. To není o dělníkovi. To je zisku podnikatele.