Hledání důvodu existence

Člověk. Události. Pocity. Emoce. Příjemné. Nepříjemné. Toto ano. Toto ne. O tomto budu přemýšlet. Toto ano, to je mé nebe. Toto ne, to je mé peklo.  Ale co nás žene vpřed? 

Co nás žene v před? To nikdo neví a nedefinuje. Vše jen je. A tak je i člověk. Žije. Existuje. Vnímá okolí díky smyslovým orgánům. Na základě prožitku,dÍky smyslovému orgánu, má dobré či zlé pocity.  Dobré či zlé emoce. 

A tady vzniká základní problém člověka.  Co je lepší pro budoucnost člověka? Mít neustále jen dobré pocity. Nebo mít i zlé pocity? Žádné slunce nesvítí věčně.  Po dni vždy přijde noc. A vše co je stvořeno se s tím musí srovnat. Přijmout světlou i temnou stránku vesmíru. To se musí naučit člověk. Pokud si někdo myslí,  że může bez následků přijímat pouze světlo, tak následky budou katastrofální.  Temnoty se nikdy nezbavíte.   Vždy ji máte v  sobě. Každý sám v sobě musí zpracovat dobro i zlo.

Není na světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem.  Krásná moudrost z historie. A tak to i funguje. Jak chcete prospět všem? Jak se každému jednotlivci v celku, chcete zavděčit? To nejde. Bohužel se tak dnes děje.  Většina popírá svou většinu. Většina popírá sama sebe.  Jestliže má někdo jiný názor,  jedinec, nemůže v rámci tzv svobody utlačovat většinu. Ano, budeme ho respektovat. Budeme se bavit s ním o jeho názorech. A můžeme něco změnit. Ale nejde to řešit  dogmaticky. To nejde.

Žádný člověk nemůže být utlačován.   Neměl by být. A opět jsme na počátku. U něčeho z  ničeho.  A!e vždy někdo bude utlačován. Ego vítězí.  Není možné, aby kdejaký nýmand potopil většinu.  Neničíme ho. On se jen musí přizpůsobit. Jsou situace, kdy někdo či něco musí zmizet. 

Láska. Soucit. Tolerance. Bratrstvî. Pocit jednoty. Tudy cesta z temna.

Hledejme a najdeme.