Chléb a hry. Tak prý volali lidé ve starověkém Řîmě. Je to dnes snad jiné? Vše se opakuje. Nic není nové. Vše se recykluje. Celý vesmír. A tím i člověk.
Vesmír si jde dál a dál svou cestou. A je mu jedno, co se někde stane. Je mu to jedno. Stejně jako je to jedno údajnému Bohu. Vesmír. Planety. Existence. Život dle přání člověka. Přání člověka nezmění chod vesmíru.
Chléb a hry. To je myšlenka, která se vine celou historii lidstva. A dnešek nenî vyjímkou. Je to sranda, jak se pořád někdo snaží tvrdit, že jdeme špatně. Že nedodržujeme pravidla správného života. Co je správný život? Životospráva? Tělocvik? Meditace? Život? Jak si někdo opovažuje tvrdit, že žiju špatně? Žiji tak, abych byl šťastný. Jde o můj osobní pocit.
Sam si rozhoduji, co je pro mne dobré. Někdy musím přijmout i zlo, temnou stranu, abych našel světlo. Pokud někdo tvrdí, že se můžete navždy zbavit temné stránky, je lhář. A vy mu za to platíte a ještě se před ním plazíte. A za to zjištění mu platíte velké peníze.
Chléb a hry. Nejsme na vrcholu. Nejsme na dně. Proč? Jsme součást vesmíru. Nic. Nicka. Ale sami sebe považujeme za vrchol vývoje. Špatně. Lidé se soustřeďují do center. Hledají chléb a hry. To nám stačí k životu. Na tom není nic špatného. Je to vývoj. Tvrdit, že se teď všichni lidé z měst vydají do přírody a budou zemědělčit, je lež. Jednotlivci ano, ale ne celek. Výroba pro výrobu je dnešní mantra. Výroba na sklad je dnešní mantra. Zaměstnanost. Zaměstnanost. Zaměstnanost. Plná zaměstnanost. To není jen výmysl komunismu.To platí napříč celou historii lidstva. Zaměstnej lidi, aby nemohli přemýšlet, že to jde jinak.
Chléb a hry. Když si myslíš, že jsi na dně a lezeš nahoru, nedívej se dolů. Nikdy nevíš, jak hluboko to dno ještě je. Opravdu si vy slavní vykladači myslíte, že jsme na dně? Ještě jsme dno nepoznali. Pouze mluvíte o tom, co jste zažili nebo co jste přečetli v historických knihách. Ale nevíte, kde to dno je. To nikdo neví. Každý si totiž to dno stanoví dle sebe. Ale co je dno lidstva? Dno člověka a dno lidstva.
Chléb a hry. Ano, když bylo v kmenu sto lidí, tak měl každý zájem o prosperitu kmenu. A byl slyšen. Dnes? Milion lidí v jednom městě? Tam nelze slyšet jeden hlas. To je tzv demokracie. Je to peklo, není to svoboda. Je to vězení svobody. Vždy je to něco za něco. Nikdy nebude svoboda. Ani demokracie. Kdo je u moci dělá zákony dle sebe. Od roku 89 to vidíme a cítíme sami na sobě. Ruka ruku myje. Každý dá kšeft známému. To nikdy nezměníte. A když vy budete u vesla, budete dělat to samé.
Chléb a hry. Tak vyhrál pan Zeman volby prezidenta. Tak vyhrál pan Babiš volby do parlamentu. Většina, chudina vyhrává volby. Koho je víc? Bohatých nebo chudých? Inteligence může kecat a kecat, ale pokud nezíská lid, nemá nárok. Lid byl. Inteligence selhala. Proč? Protože neumí dělat zákony. A to byl její konec. Nedošlo ke spolupráci. Inteligence, idea a ekonomika, realita.
Chléb a hry. Získej chudinu, vyhraješ volby. Vy slavná opozice. Bojujete mezi sebou. Nevidíte si na špičku nosu. Ego. Já. Já. Ano, to je demokracie, každý můże vyhrát. A vyhrajte příští volby. Armáda snad není řešení.
