Jak jsem se dnes časně probudil, tak jsem ještě před svítáním vyrazil. Kam? S pomlázkou. A díky tomu mám už hotovo.
Pravda, okolní rodiny byly tou hodinou překvapeny, zprvu neotvíraly, ale když jsem k zvonění+bušení přidal pár pořádných kopanců do dveří a volání "Tady Státní bezpečnost!", umoudřily se.
Holky jsem mydlil hlava-nehlava, tvářily se kysele, ale držely.
Té rozvedené ve III. patře jsem nasadil postelová pouta, a když jsem jí dal svoji oblíbenou Šedesátku (= symbolických pět tuctů) ran, po anglicku jsem se vypařil...
Však ona se z těch pout nějak dostane, navíc je zdravotní sestra, tak se i ošetří...
"Jo, tradice se musí dodržovat!" to říkám každé velikonoční pondělí.
Jen ta stará Japonka tomu nechtěla rozumět.
Jaká Japonka?
Naproti našeho domu je Hotel Iron Gate, vlítnul jsem tam, mrknul na kamaráda-recepčního a valil na pokoje.
Hned v tom prvním byli nějací šikmoocí manželé, asi měli něco s nábytkem, protože ten chlap začal křičet:
"Policeman! Policeman!"
"Na poličky teď není čas," houknul jsem na dědka a zamknul ho do koupelny.
A protože mě ta vysloužilá gejša svým jekotem nebavila, nacpal jsem jí do huby roubík a vysolil jí na zadek rovnou Stovku.
Asi se jí to líbilo, protože u toho na tý posteli usnula.
Ani mi za vyšlehání nezaplatila, tak jsem si vzal sám jejich foťák - pěkná mašinka!
Jo, tradice, ty musí bejt... tohle pondělí by se mělo opakovat každej tejden.
