Když jsem byl před pěti lety podruhé členem Ekumenické poroty na MFF v Berlíně, zasedal se mnou u kulatého stolu scenárista+publicista Douglas Fahleson, rodák ze známého kalifornského města Santa Monica. Měli jsme k sobě názorově blízko, stejně jako věkem, a tak jsem ho i s jeho milou ženou pozval do české metropole.
Bydlí v hotelu u Vltavy na Starém Městě, mají před sebou celý týden a včera jsem jim udělal v programu ostrý filmový střih. Z našeho úžasného muzea architektury, kterým centrum Prahy je, jsme odjeli do městečka cca 35 km východně, kde k oslavám výročí příchodu slovanských věrozvěstů, uspořádal tamější Městský úřad sportovní odpoledne pro děti, jehož vrcholem byl fotbalový zápas jejich tatínků s jedenáctkou herců, zpěváků a moderátorů známých z televize.
Můj americký filmový kolega byl z celé akce úplně u vytržení a jeho půvabná původem irská manželka mi opakovaně sdělovala, že ve Státech je něco podobného nemyslitelné, tam hvězdy neopouští své klimatizované vily a sportovat jezdí auty toliko do uzavřených fitcenter.
O přestávce legranda zesílila - vesničtí kluci kopali penalty na našeho brankáře a byli hojně odměňováni výtečnými zmrzlinami. Mohli si vybrat z celkem šesti druhů smetanových či ovocných. Všechny pocházely z dílny mága této mezinárodní mňamky - pana Zlatka, špičkového výrobce, který svoji cukrárnu+kavárnu ANGELATO provozuje v samotném srdci Prahy - Rytířské ulici.
Jako zakořeněný domorodec pamatuji, když ji v přízemí Maďarského kulturního střediska před několika lety otevíral a vyhlížel první zákazníky, dnes mu před ní velmi často stojí fronta. Moji američtí manželé se při ochutnávce divili podruhé. Co si budeme namlouvat, při odletu ze své země měli pocit, že jedou někam do Mongolska... z jejich pohledu je vše na východ od Berlína jedna rozlehlá asijská step.
Jsem rád, že se jim tento obraz sesypal jako mozaika z kamínků... včerejší rozzářené dětské oči jim daly podnět k přemýšlení a Zlatkovy nejrůznější druhy sladkých pochoutek udělaly boule za ušima.
