Kdysi dávno ve staré Číně dohlíželi na schvalování pokroku císařští
úředníci. Mandarín odpovědný za schvalování pokroku měl v
popisu práce posoudit, zda má každá nová věc (výrobek, služba atd.) vyšší kvalitu a je
přínosem pro společnost. Z dochovaných starých svitků se tak například
můžeme dozvědět, že za dynastie Ming jistý vysoký státní úředník odmítl schválit
stoličku se čtyřma nohama, protože podle jeho názoru byla čtvrtá noha
nadbytečná. Trojnožka byla, je a bude dostatečně vyhovující! Zajímá
vás, jak by probíhalo schvalování pokroku dnes? Čtěte dále v Tučňákově příhodě...
Tučňák komisařem pro schvalování pokroku
1. Tučňák pracuje jako komisař pro schvalování pokroku. Práce komisaře pro schvalování pokroku je společensky o něco důležitější a odpovědnější než práce cenzora.
2. Tučňák sedí ve své kanceláři na komisařství. Kancelář je skromně, avšak účelně zařízena. V kanceláři jsou: psací stůl, dvě židle, velikánská skříň a věšák. Na psacím stole jsou: psací potřeby (tužka, guma, plnící pero a piják), čisté papíry a formuláře. Ve stole jsou: Příručka komisaře, razítko a plechová krabička se svačinou. Pod stolem jsou: aktovka a koš na papíry. Ve velikánské skříni jsou: svazky řádně povolených a registrovaných případů pokroku. Na věšáku jsou: kabát a čepice. Na zdi je: obrázek nejvyššího komisaře. Komisař je hodně starý, má bílé vlasy a vousy a poněkud shovívavě se usmívá.
3. "Ťuk, ťuk, ťuk!" Někdo klepe na dveře.
4. Tučňák říká: "Dále."
5. Vstupuje Artur Zweistein. "Komisaři, právě jsem vynalezl kabát s baťohem již na něm připevněným!"
6. Tučňák laskavě říká: "Ne, ne. To je příliš pokrokové."
7. Později... "Ťuk, ťuk, ťuk!"
"Dále!"
"Komisaři! Právě jsem vynalezl kartáček na čištění zubů moudrosti!"
"Ne, ne. To je příliš pokrokové."
8. Později... "Ťuk, ťuk, ťuk!"
"Dále!"
"Komisaři! Právě jsem vynalezl pohyblivé schody!"
"Ne, ne. To je příliš pokrokové."
9. Později... "Ťuk, ťuk, ťuk!"
"Dále!"
"Komisaři! Právě jsem vynalezl elektrokompot! Obsahuje vitamíny H, CH, K, R-"
"Ne, ne. To je příliš pokrokové."
10. Později... "Ťuk, ťuk, ťuk!"
"Dále!"
"Komisaři! Právě jsem vynalezl univerzální dětské jméno: Ivo!"
"???"
"To Ivo!"
"Ne, ne. To je příliš pokrokové."
11. Později... "Ťuk, ťuk, ťuk!"
"Dále!"
"Komisaři! Právě jsem vynalezl svěrací kazajku a roubík!"
"Ne- cože?!"
"Podívejte! Vlezu si do toho a vy mě pořádně utáhněte!" Tučňák Zweisteina pořádně utáhne.
"Jo. A teď mi nacpěte roubík do pusy-" Tučňák nacpe Zweisteinovi roubík do pusy.
"Tak. A to bychom měli," řekne Tučňák spokojeně a strčí Zweisteina do velikánské skříně. Pak si vezme aktovku, kabát a čepici a jde domů.
Milí čtenáři,
Nyní nám napište, co se asi stane s Zweisteinem? Jednal Tučňák správně? Souhlasili byste se schvalováním pokroku? Co je to kvalita?
Váš
Dr. Jenda Šilhavý
