Rozhovor s předním českým exkrementologem prof. MUDr. Bruno Šulcem, DrSc. Profesor Šulc je nestorem české exkrementologie. Rozhovor přicházím dělat k panu profesorovi domů, protože již málo vychází ven. Jeho prostorný třípokojový byt na pražských Vinohradech je plný vitrín s exponáty exkrementů. Zvířecích. Je tu vidět obrovský trus sloní, pruhovaný zebří a mnoho dalších exotických kousků.
Sloní...Foto archiv prof. MUDr. B. Šulce, DrSc.
Dobrý den, pane profesore.
Dobrý den, posaďte se, mladý muži, třeba sem. Pan profesor má pevný stisk.
Takže, pane profesore, vy jste, abych tak řekl, zasvětil život studiu...
No, jen to řekněte!
... studiu exkrementů.
Ale nebojte se! Řekněte to hezky česky!
Studiu stolice.
Ale, člověče! Studiu hoven! No jen to řekněte!
Dobře, dobře, víte, mě ta situace připomíná jednu písničku od Šmicra, myslím, že je zbytečné, abych-
Hovno!
Ano, pane profesore, hovno!
No, vidíte to. Tak se ptejte.
Jak se to stalo, že jste se začal zajímat o... trus?
Už jako malého kluka mě to popadlo. Víte, četba dobrodružných knih mě k tomu přivedla. V nehostinných zemích, Mongolsku, Indii, ale i jinde se usušeným trusem zvířat topí. Nejsou tam jiné zdroje. Ale i ve vyspělých zemích probíhají nyní výzkumy na využití exkremetů hospodářských zvířat a podobně.
Co říkáte psím exkrementům v ulicích?
Ale coby. Víte, dokonce jsem si před rokem po jednom psím exkrementu zaslajdoval a zlomil si nohu. Od té doby už moc nevycházím. Ale jinak to množství exkrementů všude v ulicích je inspirativní. Myslím, že to připomíná naši celkovou situaci. Vzpomínám dokonce, že před lety jsem viděl kdesi v parku psí hovínka, do nichž byly zapíchány vlaječky s fotkou jednoho politika! Úžasná forma protestu, co říkáte?
Ano. Chci se dále zeptat, jak jste spokojen s úrovní výuky vašeho oboru v rámci biologie na školách?
To jste trefil hřebíček na hlavičku! To je slabé, všude jen samý sex, sex! Ale o vyměšování skoro nic! A přitom je důležité se nejprve vyprázdnit. A pak mít sex! Když nebudete mít v pořádku vyměšování, jak budete dělat sex? I děti se nejprve učí vyměšovat! Víte, za průlomovou dětskou knihu považuji O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu. To by měly děti číst v rámci prvouky. To je základní dětská exkrementologická literatura.
Viděl jste zprávu o nedávném výprodeji v Ikea nazvaném Doprodej Hoven?
To mi opravdu konvenuje (smích), ale musím říci, že všechny mé regály a vitríny na exponáty jsou odtamtud. A fungují výborně!
Ještě se chci zeptat na obvinění, které vznesl váš kolega z akademie, urinolog Jaromír Bobek, o vaší údajné spolupráci s-
No dovolte, co se opovažujete vytahovat na mě takovou špínu, takové lejno?
Promiňte, ale právě proto se ptám, abychom společně-
"Ven! Ven!" Pan profesor se rozzuřil. Chytá mě svými zdánlivě vetchými pařátky, ale stále má pořádnou sílu. Rychle se vyprostím a házím diktafon do tašky.
"Tumáš!" Pan profesor bere jeden z exponátů a hází jej po mně. Uhýbám, ale za mnou se tříští vitrína z Ikea.
"Tumáš!" Jen taktak se kryju před šípovitým trusem neznámého tvora a vybíhám na chodbu.
Uf, to bylo ale o fous, snažím se popadnout dech na chodníku, když tu PRÁÁÁSK! a těsně vedle mě exploduje sušený sloní zvící medicinbalu...
Tak doufám, milí čtenáři, že alespoň první dokončená část mého rozhovoru s touto vědeckou celebritou byla pro vás jistým přínosem a poučením. A také doufám, že na tomto praktickém příkladě pochopíte, jak moc a proč je povolání novináře nebezpečné.
