Prosím, sečtěte mě!

Nechci zůstat sám! Jsem členem (příslušníkem) lidu, našeho kmene, českého týmu! Skutečnost, že bych mohl zůstat sám, mě neskutečně frustruje. Nechci stát mimo kolektiv, nejsem sice oblíbený bavič, ale ani žádný autsajdr, nejsem členem řádu Jedi ani Společenstva prstenu, jsem jen běžný občan (i když dalo by se v nadsázce říci: takový hobit), živnostník, který si přeje být sečten.

Prosím, sečtěte mě!Foto autor

Pro jistotu, kdybych tedy nebyl sečten, napíšu sčítacímu komisaři něco o sobě tady na blog:

Kvůli vám, vážený pane komisaři, jsem už dvakrát prošvihl svou analýzu. Trpím totiž depresí. Jsem obchodník a nedokážu se vyrovnat s tím, že musím prodávat s kladnou marží. Jak jsem teď dvakrát vynechal, můj stav se zhoršil a v akci jsem rozdával zboží zdarma. Běžní zákazníci byli rádi, manželka už tolik ne. Křičela na mě - no, to sem nemůžu napsat.

Dále chci uvést, že mám kladný vztah k našemu demokratickému režimu a že jsem pomáhal svrhnout totalitní režim minulý. Účastnil jsem se povstání na Národní třídě a byl jsem to já, kdo v noci 23.11. 1989 napsal křídou na zeď domu v Melantrichově ulici "Už se nebojíme!". V noci pršelo, ale druhý den se Milouš Jakeš (takový skřet, milé děti) vzdal své funkce.

Nu a jinak jsem syn, synovec, bratr, manžel, švagr a otec. Co se týče víry, nejsem východními náboženstvími poblázněný buddhista z Vinohrad, ale praktikující taoista (z Nuslí). Často konám nekonáním (což manželka také špatně nese), čekám až mě nápad napadne, sám nic nevymýšlím, ani nikam nechodím - proto doufám, vážený pane komisaři, že mě napotřetí již navštívíte. Pohybuji se jen působením větru nebo gravitace. Domnívám se, že život je absurdní a že bůh, když si to uvědomil, dal nám, lidem, i vám, sčítacím komisařům, humra.

Oprava: humor.

P.S. Kdo sečte vás, sčítací komisaře, vážený pane komisaři?