Manželka každej rok pořádá soutěž krásy vánočních stromků. A koupí jen vítěze. No a nějak jsme si v tom přestali rozumět.
Já vždycky zastával dobročinnej názor, že bychom měli koupit hnusnej (maximálně průměrně hezkej) stromek, aby nezůstal na ocet, protože je to stejný, jako když lidi nechtěj kupovat ošklivou zeleninu. Ošklivá nebo hnusná zelenina je zelenina neobvyklejch tvarů, dalo by říct postižená, kterou lidi nekupujou - třeba ji jen vezmou do ruky (a někdy ani to ne), jen si ji ukazujou, smějou se jí, fotí ji, postujou na sociálních sítích, ale nesežerou ji a ona se pak musí vyhodit. A tohle se děje i se stromkama.
No a letos jsme vyrazili na nákup stromku skoro o 4 týdny dřív, marně jsem poukazoval na to, že do vánoc stromek uschne... Obcházeli jsme takový ty standardní místa před obchoďákama, až před jednim obchoďákem (nebudu ho jmenovat, míval kolo štěstí, teď má asi kolo smůly, podle toho jak to dopadlo...). Já celý ty roky říkal manželce, kup si stromek, jakej se líbí tobě, ale ona furt chtěla, abychom ho vybírali spolu a já byl taky členem poroty. No a před timhle obchoďákem měli ty kavkazský holandský jedle premiérový, takže kus za litr a víc. Navrhoval jsem manželce, že bychom si za ty prachy radši mohli udělat hezkej večer a mít na něj hezký vzpomínky. Marně. Taky tam byl takovej namachrovanej prodavač, prostě extrovertní mačo jak vyšitej (tyhle typy manželce imponujou, zatímco já jsem třídně spíš zástupce takový polointrovertní inteligence). A von hned: "Račte vybírat, paninko, nic není nemožný, splnim každý vaše přání!" No ale když už táhnul asi čtrnáctej stromek, kterej byl buď nahoře řídkej, dole řídkej, asymetrickej, křivej, moc velkej, moc malej, dole moc tlustej, nahoře moc tenkej, celkově neharmonickej, vod smůly, málo ztepilej (na mou poznámku, že ztepilý jsou jen smrčky, manželka hystericky reagovala: "Ty mi vůbec nepomáháš!"), tak přestal bejt vlezlej, pak přestal bejt asertivní a nakonec se - eufemisticky řečeno - naštval. Začal jančit jak magor, řvát, nebezpečně mávat rukama, prostě jsem to vyhodnotil, že je asi agresivní, a jak sleduju ty Choketopus rozbory různejch reálnejch sebeobranejch situací, tak tam říkaj, že člověk nemá čekat, až dostane první ránu, tak jsem mu ji natáh první já a nějak mi to sedlo, přestože nejsem ňákej namakanej a konflikty se snažim řešit nenásilnou komunikací, ale ňák sem se neudržel, byl jsem taky vynervovanej z nákupu toho stromku. No a sejmul jsem toho "nic není nemožný" chlápka a von jak padal, tak ulomil větev ze stromku, kterej po tom šílenym martýriu byl manželky favoritem...
Takže na vánoce budu sám s umělohmotnym stromkem, kdybyste mě někdo chtěl pozvat nebo přijít, tak mi napište...
