OTEC: Ukaž mi tu matyku, vypočítals to? SYN: No, skoro jo, ale tady mi to ňák nevychází… OTEC: No tak na co se tě ptaj?
SYN: Kolik plechovek barvy bude potřeba na natření nádrže?
OTEC: Ale jakejch plechovek?
SYN: No tady těch…
OTEC: Jakech? Jakejch??? Kristova noho, tak si přečti zadání! Čti!!!
SYN: Budou stačit dvě čtvrtkilové plechovky, když jedna půlkilová plechovka vystačí na 8 metrů čtverečních..?
OTEC: No, vidíš! Kolik čtvrtkilovejch plechovek! A tys to vydělil půlkilovejma! Chápeš? Bože, za co mě trestáš… Oprav to… No, ukaž, já ti to podepíšu.
SYN: Ale tati, co je tohle?
OTEC: Co?
SYN: No ten podpis, podepsals to nějak divně!
OTEC: Co to meleš kluku, podepsal jsem to jako jindy, navíc to můžu podepsat, jak chci.
SYN: No to nemůžeš, učitelka si bude myslet, že sem ten podpis zfalšoval.
OTEC: No dovol!
SYN: Ale ano, škrtni to a podepiš to znovu!
OTEC: No to si děláš srandu!
SYN: Ne, ukaž. Vidíš, máš ten podpis úplně jinej než vobvykle. A já bych z toho měl průšvih. To teda ne!
OTEC: Co to děláš?
SYN: Škrtnul sem to. Podepiš to znovu! A pořádně!!!
OTEC: Ježiš, jak to teď bude vypadat? Jako že se neumim podepsat?
SYN: To nevim, ale jestli to budu muset škrtnout podruhý, tak už to bude vypadat dost divně! Radši si to zkus tady vedle na pomocnym papíru.
OTEC: Ale já se umim podepsat i bez pomocnýho papíru!!! A když se učitelce nebude ten podpis líbit, tak ať mi zavolá!
SYN: To nepude, vona by řekla, že sme se domluvili. Že sem to podepsal já a ty mě kreješ.
OTEC: Takovou hovadinou sem už dlouho neslyšel. Ukaž.
SYN: Díky. Tak vidíš, když chceš, tak to umíš. Teď už můžeš jít za mámou.
