Ahoj, já sem ňákej Pepa z Prahy. Sem katolík, docela dost silně věřící, i když nejsem z Moravy. No a mám psa a pomenoval sem ho na počest pána Boha Hovado. Hovado jako tvor boží podle Genesis: „Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.“ A né jako podle nadávky registrovaný na seznamu erertévé ve skupině šovinistickejch vulgarismů: hovado.
Ale stejně mám s tim svym psem problémy. Hlavně dyž na něj volám: Hovado, k noze! Nesmíš, Hovado! Hovado, přines! Lidi si často myslej, že volám na ně a když si to nechaj vysvětlit, tak si zas myslej, že hovado sem já. Podle mě je to tim, že je u nás tolik atejistů.
Na druhou stranu musim říct, že hodně ženám se líbí, že sem na toho psa jako takovej ráznej a přísnej. Dobře se mi s tim psem a jeho ménem seznamuje. Ale pak už to moc nepostupuje. Obvykle po čase navrhnu kvalitní morální sex bez kondomu, ale na to dnešní emancipovaný ženy moc neslyšej. Některý si ze mě dělaj srandu, jestli nemyslim orální sex bez kondomu, což – a musim říct bohužel - ne. Ve většině případů se to ale pak ňák zasekne a se vztahem nikam dál nepokročíme. Nejdál sem se kupodivu dostal s jednou buddhistkou z Nuslí i když si myslim, že náboženství by se moc křížit neměla. Už sme byli svlečený, ale než sme se dostali k nejlepčímu, tak sme se strašně pohádali o to, zda má pes buddhovskou - rozumějte boží - podstatu. Já tvrdil že jo a vona že ne. Furt řvala: "Mu! Mu! Mu!" Jako kdyby řvala při aktu, tak bych tomu rozuměl. Ale takhle..? Asi to bylo ňáký cizí slovo, co vyčetla z knížky nebo chtěla bejt prostě jen zajímavá.
Tak na tomhle krátkym příspěvku sem chtěl ukázat, že život věřícího je v dnešnim atejistickym Česku dost těžkej. Tak díkybohu, že mám aspoň toho psa, to Hovado.
