Máte potřebu práce?

Pak musíte „vytvářet nové potřeby zákazníků, kteří žádné aktuální potřeby nemají…“ (citace inzerátu z MAFRA). Vo tom to prostě dneska je. Je nás ňák moc, zájem je jen vo ty mladý – ale né zas vo úplný zajíčky nebo zaječice bez praxe, skoro všechno ostatní je automatizovaný, takže na ty starší holt nezbejvá než vytvářet tydlencty potřeby.

Chcete pracovat? Vytvářejte nové potřeby těm, kteří žádné potřeby nemají!

Ti, kteří byli nějakou dobu bez práce v kritickém věku – tj. pásmo končící čtyřicítky (o kategorii 50+ se nezmiňujeme, to je již kategorie tzv. absolutně promrh(d)aného lidského kapitálu), jistě potvrdí, že pokud je někdo vůbec oslovil, byli to právě nabízeči nepotřebného. Finanční poradci, pojišťováci, call centristi, průzkumníci trhu, inzertní poradci, obchodní zástupci, energetičtí a tarifní přemlouvači atd. atd. Je to peklo. Pokud se rozhodnete něco takového vzít, nejprve si dobře prověřte, že vás to nebude stát peníze (školení, pronájem stolu v kanceláři, pronájem propisky na stole…). Zkousnutelné je snad ještě poskytnutí kontaktů na vaše příbuzné, známé atd., aby mohli být zahrnuti do databází nabízečů. Optimální ale je poskytnout data již umrlých, obětované živé předem připravte na to, že je budou nabízeči obtěžovat. Jinak se zhroutí nebo si uvědomí, že mají potřebu koupit nějaký odpad, který se dosud jeví zbožím.

Dále se připravte na vymakané školení prodejních dovedností poskytované nějakým schopným mladým managerem. Budou vás při něm natáčet, fotit a jinak různě perzekvovat. Je možné, že vám (pro)dají nějaké studijní materiály, na jejichž obálce bude debilní citát ředitele či zakladatele organizace. Ten si dobře zapamatujte a až nebudete znát odpovědi na otázky školitele, zkuste jej v různých obměnách použít.

Kardinální otázkou zůstává, zda to chcete všechno podstupovat. Zda by nebylo lepší soustředit se na vybudování samostatné a soběstačné existence: energeticky a finančně. Možná by stát, jenž jistě nemá v popisu práce zajistit práci všem (podle ústavy pouze zajišťuje právo získávat prostředky na živobytí prací), mohl alespoň těm, kteří nechtějí být závislí na jeho pomoci (podle ústavy přiměřeně hmotně zajišťováni), přidělit nějaké pozemky v lesích, aby se tam pokusili vybudovat obydlí a živit lovem přemnožené zvěře, sběrem a pěstováním rostlin, pořádáním kurzů přežití a dalšími typy agroturistiky.

Ti, kteří vědí o něco více, či vidí o něco dále, totiž říkají, že „práce jako povolání, jako cesta ke smyslu a uznání ve společnosti, prudce ubývá a tuto situaci už žádný ekonomický růst nezmění. Je třeba řešit rozpor, který spočívá v tom, že smyslem technologie je osvobodit člověka od práce, a ne vytvářet nové pracovní příležitosti. Co ale s lidmi „osvobozenými od práce“? (Václav Bělohradský).