Bravo Vondráček! Zákaz pití alkoholu ve sněmovně mě urážel!

Imunita ať se otřásá třebas až v základech, ale seberete-li poslancům i alkohol, uděláte z nich trosky. Jak je známo, řada lidí má problémy s alkoholem a řada lidí bez něj.

A poslanci patří právě do té druhé skupiny. Jejich práce je stresující a frustrující. Pracují pod tlakem, makají nadoraz. Jak může poslanec zasedat, jednat a hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí – třeba v rozporu s usnesením svého poslaneckého klubu – když si nedá panáka na kuráž? Jak může poslanec překonat, nebojme se použít slova přežít, porážku v hlasování? Nezískání důvěry pro vládu své partaje nebo koalice? Vydání soukmenovce k trestnímu stíhání? Jedině tak, že si s kolegy dají pár panáků… A to nemluvíme o vítězstvích: prosazení zákonů, obdržení partajních či sněmovních funkcí… a samozřejmě narozeninách, vánočních besídkách atd., protože poslanci jsou přece taky jen lidé. Podle mého názoru alkohol do sněmovny (i do senátu i do vlády i na Hrad!) prostě patří. Alkohol v malém je lékem pro všechny, v množství větším než malém lékem na poslaneckou duši. Šest skleniček vína a tři panáky denně je již taková zažitá norma. Náš nejvyšší ústavní představitel vždy šel v tomto ostatním politikům příkladem.

A když už tady hovoříme o návykových látkách, osobně bych šel ještě dále: ústavním činitelům bych povolil i šňupání z ústavy. To bychom teprve zažili to pravé ústavní pošušňáníčko - pošňupáníčko!