Byl jsem to já, kdo v noci ze 17. na 18. listopad 1989 napsal křídou na zeď domu v Mikulandské ulici nápis: "Už se nebojíme!"
FOTO ARCHIV AUTORA
Již od mládí jsem byl bytostný rebel. Celý život jsem se přikrýval obráceným koncem peřiny. Manželka mi to dodnes vyčítá, ale já nepovolím. V noci prý mohu během zlého snu ukousnout a do koláčové dírky vdechnout knoflík, ale já toho nedbám, jako jsem nedbal hrozby komunistických a estébáckých perzekucí. Zde je soupis mých hrdinských činů z doby třetího odboje:
1) Na počátku roku 1989 jsem na bankovku s Gottwaldem napsal nápis "Vrahu!" a bankovku šel vyměnit do Československé národní banky. Výměna byla povolena, ale musel jsem předložit občanský průkaz. Tak se mi STB dostala na kobylku. Také proto jsem později uvažoval o emigraci.
2) V předvečer prvomájového průvodu roku 1989 jsem zásadním způsobem písemně odmítl nést vlajku Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy s poukazem na to, že 1. máj roku 1989 připadá na den pracovního klidu. Tenkrát se se mnou mocně zakymácela židle ročního stážisty, ale to mně bylo fuk.
3) Již na počátku roku 1989 jsem se stal členem odbojového disidentského uskupení Občanská beseda, jehož členy bylo mnoho významných osobností, pozdějších členů Občanského fóra a významných politiků polistopadového vývoje. Předkládali jsme vybraným spoluobčanům k podpisu výzvu "Několik vět". Ano, tenkrát již šlo do tuhého. I já jsem počátkem prosince 1989 tuto výzvu bez okolků podepsal.
4) Památného 17. listopadu 1989 jsem se s kolegy z fakulty účastnil studentského pochodu. Na Národní třídě jsem sice nestál v první řadě, ale poblíž kloboučnictví na rohu Národní a Mikulandské. Když nastala řežba, vypadalo to nejprve, že pnutí v davu nás protlačí skrze výlohu, ale nakonec jsme byli vyhřeznuti do Mikulandské ulice. Ihned jsem z budky volal druhu v odboji, kterého ani dnes nemohu z konspiračních důvodů jmenovat, a ten vyrozuměl Svobodnou Evropu o událostech v Praze. V noci jsem se pak vrátil na místo činu a napsal na zeď domu onen památný nápis: "Už se nebojíme!" Revoluce tak byla zahájena.
5) Následující dny jsem s kolegy z fakulty vyjížděl informovat venkov o revoluci v matičce Praze, jejích důvodech, odvetných opatřeních režimu, o potřebě sounáležitosti všech lidí dobré vůle a také o tom, že pravda a láska zvítězí.
6) 29. prosince 1989 jsme vyhráli. Václav Havel byl zvolen prezidentem svobodné Československé republiky!
17.11. 2012 jsem bez práce a nemohu přispět k budování a rozvoji naší kapitalistické společnosti, ač bych si to z plného srdce přál. Od malé privatizace věřím v růst Růstu a rád bych přiložil ruku k dílu. Třebas i v teskném supermarketu při doplňování zboží. Ale příští týden se již blýská na lepší časy. Jdu na pohovor na krajský úřad, kde se ucházím o místo v odboru pro kulturu... vedeném členem KSČM...
