Ahoj, já sem Igor a chtěl bych vám říct, jak mně Ikea zničila manželství. Když sme se s manželkou před deseti lety brali, chtěl sem do domácnosti postupně pořídit kvalitní nábytek a další vybavení.
Ale manželka byla proti, chtěla všecko hned. A na to sme neměli peníze. To byla naše první manželská roztržka. Nakonec sem, já vůl, souhlasil, aby byl klid, že to koupíme v Ikea. Znáte to… Chlap vždycky souhlasí, aby měl klid a tim nadělá ty největší chyby svýho života. Vybrali sme s manželkou šatní skříně, název už si nepamatuju, se skládacíma dveřma a výsuvnýma modulama jako přihrádky a koše. Když sem skříně montoval podle návodu, byl sem hodně vulgární a to zapříčinilo naši druhou roztržku: manželka řekla, že před svatbou netušila, jak hnusný a sprostý je moje druhý já, dokonce mluvila vo ňákym stínu ve mně. Pravda je, že montáž ve mně probudila snad ani ne zvíře, ale přímo nějakýho zmutovanýho koprolálistu. Dostal sem se do ňákýho tranzu a prej sem používal i nadávky z dávno mrtvejch jazyků. Když sem skříně smontoval a usadil na místo, zjistili sme, že posuvný skládací dveře zúží vstupní prostor skříně natolik, že nejdou vysunout výsuvný prvky.
Když sem se po několika dnech vrátil z uklidňující obchůzky domů střízlivej, se zenovym klidem sem urval skládací dveře ze všech skříní a rozštípal je sekyrou. Několikadenní absence u rodinnýho krbu dál ochladila náš manželskej vztah. Snažil sem se manželce vysvětlit, že Ikea je jenom marketingová bublina nafouknutá předstíranym zájmem vo ženy, děti, ekologii, a taky hnusnejma masovejma kuličkama z koňskýho masa s marmeládou. Marně jsem poukazoval na to, že kupovat výrobky vod dyzajnéra, jehož krédo „celý život jsem toužil navrhnout plechovou skříňku“ vítězoslavně visí na zdi obchoďáku místo něj, je zmar a marnost. V Ikea prostě vítězí forma nad obsahem a to ženský rajcuje.
Po čase proloženym propadlejma šuplíkama, vyrvanym kovánim, rozervanejma zipama snímatelnejch pracích potahů, sesedlym sedákem sedací soupravy atd. jsem se rozhod, že připravim pro manželku romantickej večer ve stylu "druhá šance", abychom se usmířili a zahnali ty spodní proudy dyzharmonyje, který se vobjevujou v každym manželství, někam daleko pryč. Začal sem připravovat jedno výborný orijentální jídlo, ale když se mi v ruce rozlomil lis na česnek hádejte vodkuď, propad sem se zpátky do toho vulgárního amoku a následně do pocitu totálního zmaru a deprese. Prostě ve mně se taky něco zlomilo.
Manželka se na mě naštvala a k večeři si schválně dala marinovaný sledě… od nich. Pak mi řekla, že se se mnou chce rozejít. Prej má někoho jinýho. Odešla do pokoje a začala se chystat k odchodu. Stoupla si před nový zrcadlový dveře, který jsme pořídili k tý naší proslavený šatní skříni a začala si zkoušet ňáký večerní šaty. Po chvíli se ozvala rána, výkřik a tříštění skla. A já tady sedim u noutbůku a píšu online svůj příběh. Vedle sem se eště nešel podívat. Co myslíte, mám tam jít?
