Recenze posledního alba „A to je všetko?“ slovenské skupiny Longital ušima muzikologa bez hudebního sluchu a vzdělání. Tak jako mnoho bezradných autorů, musel jsem si přizvat někoho na pomoc: Pú.
Já: „Pú, ty se vyznáš v hudbě, viď?
Pú: „Jistě, vždyť já skládám a zpívám.“
Já: „Můžu ti něco pustit?“
Pú: „No já teď zrovna nemám čas, nepočkalo by to?“
Já: „Vždyť nic neděláš?“
Pú: „Přemýšlím si v hlavě o nové písničce.“
Já: „Tak si udělej pauzu, prosím. Můžeme si k tomu dát něco menšího.“
Pú: „To by šlo.“
Já: (Pouštím album „A to je všetko?“ a chystám něco menšího).
Pú: „Jakou to zpívají divnou řečí?“ (A zakusuje se do rohlíku s máslem a medem.)
Já: „To je slovenština. Tomu bys mohl rozumět.“
Pú: (Zaposlouchá se bedlivěji.) „Zpívá o tom, že spásá trávu každý den?“
Já: „Ano“.
Pú: (Směje se.)
Já: „No a co ta hudba?“
Pú: „Počkej ještě, poslechnu si pár dalších písniček.“
Pú: (O pár skladeb později.) Je to krásné. Je to melodické, ale ne jednoduché, je to… hodně přemýšlivé, mnohovrstevnaté, chytré ale i hravé. A v instrumentálních partech až jazzově-psychedelicko-hypnotické... Uhrančivé... A nedá se to obsáhnout na první poslech. Myslím, že si musíš celé album poslechnout několikrát, abys objevil všechna zákoutí každé skladby. Některé písničky bys měl dát mnohem víc nahlas, aby šly vnímat nejen ušima, ale celým kožichem! A ti hudebníci jsou skvělí, také zpěvačka. Nikdy jsem neslyšel nic podobného.“
Já: „Dobře, děkuju, myslel jsem si přesně to samé, ale nevěděl jsem, jak to zformulovat. Tak já to vypnu, abys mohl pokračovat v přemýšlení?“
Pú: „Ne, nech to hrát, ale namaž mi ještě jeden rohlík.“
Já: „A to je všetko?“
Pú: „To je všetko.“
P.S.: http://www.longital.com/sk
