Chtěl bych se omluvit všem lidem

Rád bych v tomto článku uvedl na pravou míru svoje ohavné výrazivo... a chtěl bych se veřejně omluvit všem lidem, kterým jsem řekl... to... no...

Anonym přijímající moji omluvu - FOTO JÁ DRUHOU RUKOU

Letošní rok byl opravdu velmi hektický a to ještě nebyly vánoce. Nejprve nám zvedli dépéhá (a tím i mandle), byla extrémní zima - padal sníh a pak roztál, potom zase padal, a také jsme volili prezidenta, což vyvolalo velké emoce napříč - ba i skrz a podél společnosti, v pracovních kolektivech, mezi přáteli, nepřáteli a dokonce i v rodinách a mezi milenci. A to samé na podzim, volby do sněmovny. Není divu, že lidé včetně mě měli nervy na pochodu a já jsem bohužel častokrát řekl to slovo mnohým z vás.

Některé z vás znám a vy znáte mě, jiné neznám, a všem bez rozdílu jsem to říkal. Teď, s odstupem, teprve vidím, jak to bylo strašné. Mnozí z těch, kteří mě neznají a potkali mě poprvé a třebas jsem jim byl i sympatický a usmáli se na mě - a já to na ně vyhrknul! Neomluvitelné... A přesto se chci pokusit o omluvu, i když vím, že omlouvání bylo zrovna minulý týden a o víkendu in a že - a to je ještě horší - většina omlouvajících se ani neví, že omlouvat se znamená drzost (a odpouštět povýšenost, tak bacha na to!). Ale jak se říká „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“, takže se o to alespoň pokusím, ale jedním dechem dodávám: „Z funkce svého mluvčího neodstoupím!“

Nejprve musím ovšem bohužel znovu říci to slovo... Takže to slovo je: „Óbryd“! Promiňte, že vám to znovu opakuji, ale je to jen proto, abych vám osvětlil jeho etymologii. Byl jsem celý rok velmi unavený a nechtělo se mi říkat dobrý den. Začal jsem to nejprve zkracovat na óbryden a z toho už byl jen krůček k óbryd. Takže teď víte vše a já se omlouvám všem, kterým jsem to řekl a kteří se pod tíhou óbrydu třebas i rozplakali.

A těm, kteří dočetli až sem, přeji se svědomím již čistým: „Óbryd!“