Veřejná volba rozhodně není svobodnou volbou

O veřejné volbě v souvislosti s prezidentskými volbami u nás toho bylo řečeno a napsáno již mnoho. I přesto se pokusím přispět svým názorem do diskuze. Už od mých časných školních let (rozuměj studium na základní škole) mi bylo vštěpováno několik zásad svobodných voleb, a to – všeobecnost, rovnost a tajnost. Viz Základní listina práv a svobod článek 21, odstavec 1,2,3,4.

Všeobecnost.  Všeobecnost znamená, že aktivní nebo pasivní právo má každý jedinec, který splní zákonem stanovené podmínky, a to zejména věk a duševní způsobilost. Naopak rasa, náboženské vyznání, politické přesvědčení nehraje žádnou roli ve volebním právu. Ovšem je třeba si uvědomit, že ne vždy tomu tak bylo. Není to tak dávno, kdy u nás bylo povoleno jen jedno „správné“ politické přesvědčení.


Rovnost. I rovnost je v dnešních dnech něčím naprosto samozřejmým. Hlas ženy je roven hlasu muže. Hlas černocha, asiata je roven hlasu bělocha. Nám to již přijde jako neměnitelný fakt. Nicméně pro naše předky to samozřejmost nebyla. Není to příliš dávno, co černoši v USA neměli volební právo. Nebo ženy neměly volební právo. I boj za rovnost ve volbách stál mnoho životů.


Tajnost. Nyní se dostávám k jablku sváru. Parlamentní volby jsou tajné. Senátní volby jsou tajné. Krajské a obecní volby jsou tajné. Volba předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy Senátu je tajná. Prezidentská volba? Ptáte se, proč jsem tyto konkrétní volby jmenoval? Odpověď je jednoduchá. Ve všech případech se jedná o otázkách personálních. Je  naprostou samozřejmostí, že všechny vyjmenované volby se konají tajně. Proč by měla být prezidentská volba výjimkou? Kandidát na prezidenta snad není žijící bytost? Volič tvrdí: „Mám právo vědět, jak volí můj zástupce!“ troufnu si oponovat: „Nemáš takové právo!“ A proč? Rád vysvětlím na malém příkladu. Máme poslance X. Tohoto poslance X volili Franta, Pepa, Eva a Jarmila. Franta a Eva jsou zarytými fandy Václava Klause, naopak Pepa a Jarmila touží po změně, a tedy Janu Švejnarovi. Poslanec X by rád vyslyšel hlas lidu, nicméně jak má učinit, když je to 2:2? Když bude volit jednoho kandidáta, naštve si vždy druhou stranu. A právě a druhá strana se bude zlobit, že právě jeho poslanec nerespektuje její názor, ale on respektuje, jen se nemůže rozpůlit a hlasovat pro oba kandidáty. Dále také musíme brát v úvahu, že poslanec X má vlastní názory, myšlenky, ideje a je mu tedy jeden z kandidátu bližší. A dovolím si tvrdit, že právě tohle je rozhodujícím faktorem koho volit. Nikoliv volič, ale vlastní vědomí a svědomí. Proto jedinou svobodnou volbou je v otázce personální volba TAJNÁ. A pokud se mýlím, dovolím si tvrdit, že i ostatní volby musí být veřejné, protože můj soused má plné právo vědět, jak jsem volil, protože složení Parlamentu České republiky se týká nás všech.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Michal Šilhánek | pondělí 18.2.2008 11:07 | karma článku: 22,12 | přečteno: 1029x