Ano, opravdu si myslím, že
skupina kolem bratří Mašínů nebyla organizací zločineckou. Nebo snad čeští
partyzáni za 2. světové války byli také zločinci? Byl otevřený odpor proti
režimu, který otevřeně a neskrytě destruoval svobodné a demokratické zřízení
zločinecký? Nebo si snad myslíte, že i odpor proti Rakousko-Uherskému zřízení
byl zločinecký? Nabízí se otázka, zda
lze vést otevřený odpor proti režimu kontrolující veškeré represivní složky
cestou umírněnou, nenásilnou. Odpověď se mi zdá poměrně jednoznačná.
Článek 23 Listiny základních práv a svobod (zákon č.2/1993) říká: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ Zkusme se lépe zamyslet, co tento článek vlastně vyjadřuje. Domnívám se, že přesně tenhle článek se vztahuje na komunistický režim, který v naší zemi vládl 40 let. Nelze zpochybnit, že toto státní zřízení „odstraňovalo demokratický řád“ a zároveň činnost příslušných orgánů nebyla schopna, či lépe řečeno nebyla žádoucí pro tehdejší vládnoucí skupinu, zamezit ničení demokratického řádu a porušování základních lidských práv.
Z výše uvedené argumentace vyplývá, že občan má právo se postavit jakýmkoliv způsobem na odpor takovému režimu. Nikdo také nezpochybňuje fakt, že Mašínové vyhlásili „válku“ režimu, který u nás v té době byl plně etablován, nikoliv československému lidu. Skupina kolem bratří Mašínů provedla několik úspěšných sabotáží proti režimu a následně se úspěšně pokusila o útěk do států Západního bloku. Během sabotáží došlo k několika úmrtím jak příslušníků SNB, tak jednoho milicionáře, který se postavil na odpor pomocí své střelné zbraně. Je pravdou, že bratři Mašínové nevěděli jistě, zda dotyčný byl milicionářem, nicméně je naprosto jasné, že musel být loajální vůči režimu, byl-li mu svěřen velký finanční obnos a byl-li ozbrojen.
Nejsem si jist, jestli bratři Mašínové mají být označeni jako hrdinové, nicméně se domnívám, že nebyli řezníky, jak sem již párkrát slyšel, ale bojovníky proti režimu, který znemožňoval lidské bytosti svobodně žít a svobodně se realizovat. Z tohoto hlediska se tedy domnívám, že činnost Mašínů nebyla ani nelegální, ale ani nelegitimní. Jsem přesvědčen, že ocenění od českého premiéra jim po zásluze patří.
