Kouření ne, hulení ano, ale co život?

Žijeme ve zvláštní době. Svět a my s ním se měníme velmi rychle. Mění se vlastně úplně všechno. Rozšiřují se nám obzory. Díky internetu, mobilním telefonům a jiným vymoženostem se nám zkracují vzdálenosti po celém světě a díky tomu se prohlubuje globalizace. Člověk by řekl, že dnešnímu světu dominuje liberalismus. Domníváme se, že se nám otevírají nové a nové možnosti. Ano je to tak. Může se nám zdát, že současnou tendencí je spíše povolovat dříve zakázané a novinky všeho druhu podporovat. Je to opravdu tak? Ano? Jste si jistí? Já si bohužel úplně jist nejsem. Většina vlád evropských zemí, ale nejen těch evropských, se snaží zakázat kouření úplně všude, kde je to jen trochu možné. Jsem nekuřák, měl bych se tedy možná radovat. Nicméně se neraduji. Proč? Uvedu několik důvodů, které mě k tomu vedou.

Jeden z hlavních důvodů je svoboda jednotlivce. Můžete mi oponovat v duchu Listiny základních práv a svobod, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jednotlivce druhého. Ano máte pravdu. Vezměme však v potaz hypotetickou situaci. Stojí dva lidé na autobusové zastávce. Jeden nekuřák, druhý je kuřákem. Zapálí si a nekuřák ho začne kárat, že to nesmí, že mu škodí zdraví a řekne mu, ať jde o pár metrů dál. Fajn. Má to jeden háček – o těch pár metrů dál může jít nekuřák. Kdo z těch dvou má větší právo být na zastávce a kdo tedy musí místo opustit? Nedomnívám se, že existuje jednoznačná odpověď.

Další podivnou tendencí je povolovat drogy a zakazovat kouření. Přijde mi to zvláštní povolit kouření marihuany, naproti tomu zakázat kouření cigaret. Občas slýchám argumenty typu – marihuana nezpůsobuje fyzickou závislost, ale psychickou a tvrdí, že psychická závislost není tak těžká. Nevím, nejsem psycholog ani lékař, ale i tak mi můj laický názor napovídá, že právě psychická závislost bude horší. Aspoň moje osobní psychické závislosti na určitých věcech a činnostech mi přijdou občas podstatně hůře zvladatelné, než fyzické. Možná jsem jen výjimkou potvrzující pravidlo.

Jasným příkladem zakazování kouření jsou restaurace. Zde je zřetelně vidět několik zájmů. Na jedné straně jsou to nekuřáci, z nichž někteří jsou pro zákaz kouření, ovšem je třeba zdůraznit, že ne všichni. Dále jsou tu kuřáci, kteří si posezení u piva nebo jiného oblíbeného nápoje nedovedou představit bez cigarety. Nicméně v neposlední řadě jsou tu vlastníci hospod, restaurací a jiných zařízení, kteří by měli mít zásadní slovo, zda se v hospodě bude kořit nebo ne. Musíme si uvědomit, že dané zařízení je v jejich vlastnictví či pronájmu a oni tak určují pravidla „hry“. Nelíbí-li se někomu daná pravidla má možnost zvolit jiné zařízení či úplně jiný program. Dle mého názoru je tedy nemyslitelné, aby „všemocný“ stát zasahoval do takových pravidel. Už kdysi dávno Adam Smith vyřkl známé pravidlo státu jako „nočního hlídače“, který má mít jen minimum pravomocí, protože nejhorším správcem veřejných věcí může být právě stát.

Co říci nakonec? Nedomnívám se, že je správné řešení zakázat kouření a legalizovat „hulení“. Budeme-li zakazovat něčí „závislosti“ a zlozvyky, můžeme zakázat daleko více činností. Chceme-li zakázat kouření, zakažme potom alkohol, zakažme počítačové hry, zakažme internet, zakažme mobil, zakažme čokoládu. Můžeme vlastně zakázat úplně všechno, protože každý je na něčem závislý a může svou závislostí ublížit někomu jinému. Dokonce někomu blízkému, někomu koho dotyčný miluje. Gambler může přivést do finančních potíží celé své okolí. Workohlik díky pc, internetu, mobilu může zničit dlouholetý vztah s partnerkou či manželkou. Každá závislost má svá pozitiva, ale bohužel i negativa. Nejsme-li ochotni to respektovat, můžeme zakázat život sám o sobě. Nevím jak vy, ale já jsem na své existenci závislý, a to bez ohledu na to kolik dobrého, ale i špatného jsem za svůj život vykonal.