Jakou úctu projevujeme státním svátkům a vlastně sami sobě tady v Česku a jak to mají naši němečtí sousedé? V Německu jsou obchody zavřené a lidé tráví volný čas v přírodě nebo návštěvami. Češi, největší neznabozi Evropy (politicky korektní oprava: ateisté), když nemusí do práce, startují fabie a vyrážejí na výhodné nákupy do hypermarketů.
Možná je to příliš jednoduché a dost nadsazené srovnání, ale je to tak. Všímám si toho pravidelně, ale neúcta k uplynulému státnímu svátku České republiky mne vytrhla z přemýšlení a donutila to svěřit klávesnici.
28. říjen 2009, Česko – státní svátek oslavující vznik samostatného československého státu. Plná parkoviště před hypermarkety, obchodní centra praskající ve švech, téměř kolabující doprava k těmto svatostánkům konzumu, uřícení a zamračení lidé, kteří se ženou za výhodnými nákupy nebo se rozčilují v zácpách při výjezdech z parkovišť nebo při frontě před McDrive. Jenom pár přestárlých vlastenců a nostalgiků stepuje s vlajkami u památníků, ostatní pořádají nájezdy na hypermarkety (krize-nekrize) nebo se doma dívají na nudné televizní seriály, v nichž žijí životy těch postav, zatímco by mohli žít své vlastní životy. (Jak bude hodnotit svůj život ten, kdo ho celý proseděl před televizí?). Úcta ke státnímu svátku, ke svátku naší svobodné republiky, téměř nulová...
31. říjen 2009, Německo – „dušičkový“ státní svátek. Prázdná parkoviště, zavřené ty nejmenší i ty největší obchody, fungují jen benzínové pumpy, které ale také vypadají jak po vymření. Města jsou tichá, klidná, zato za městy v přírodě je to jako na „Václaváku“. Jakékoliv lesní parkoviště je plné, z aut vystupují rodinky, vydávají se na túry a procházky. Mladší sportovně nebo se psíky, starší s holemi pro nordic walking, rodinky s kočárky, a to přitom fouká ledový vítr a jsou jen tři stupně nad nulou. Veškeré turistické cíle jsou v obležení návštěvníků, lidé se smějí při popíjení grogu nebo svařeného vína, zdraví se na cestách i s neznámými, fotografují se, užívají si volný den. Hypermarkety nikomu nechybí. A to jsou „jenom“ dušičky...
Rozdíl, který „vidíte i cítíte“. Myslím, že komentář k tomu není potřeba. V Německu je sice zákonem zakázáno ve svátek prodávat, ale dobrovolně se k tomu přidávají i ti, kteří nemusí. U nás, kdyby všechna ta Tesca a Kauflandy na pouhý den zavřely, tak budou Češi den předtím nakupovat jako šílenci, jako kdyby měla přijít apokalypsa. Na státní svátek, kdy bychom se měli minimálně zastavit a zamyslet nad tím, že žijeme ve svobodné samostatné republice, která ten den slaví výročí, se raději pachtíme po tom, co je kde levnější. Na co také vlastně slavit svátek státu – toho nenáviděného, hnusného molocha. To, že jsme stát my všichni, to bohužel málokomu dochází. Mohli bychom říci, že když se Československo rozpadlo a nyní žijeme v České republice, že ten svátek slavit nemusíme – Slováci ho také neslaví a je to jako kdybychom slavili den, kdy jsme začali chodit se svou expartnerkou, se kterou už nechodíme. Jenže to je trochu slabý argument – takto totiž vypadají u nás všechny svátky, nikoliv jen ten uplynulý, který slavila republika. A kromě toho, jiný svátek republiky zatím, kromě toho československého, nemáme...
Proč si Němci umějí to volno vychutnat, užít, dopřát si procházky nebo výlety s přáteli, vyjít si do přírody a užívat si života? Proč my se jenom honíme za tím, co jde kde levnější, a nemáme úctu k ničemu, ani ke státním svátkům? To, co je v mnoha zemích Evropy nepředstavitelné a často i zakázáno, tedy aby měly hypermarkety otevřeno i na Štědrý den, na vánoční svátky, na Silvestra, na svátek republiky, na upálení Jana Husa, to tady je „normálka“. Řetězce zavřou jenom na prvního ledna (kdy jsou stejně vevnitř brigádníci a dělají inventury) a hned se zase jede dál. Nemusíte se vlastně o svůj život vůbec starat – stačí jenom chodit do práce, do hypermarketu pro svou obvyklou dávku „štěstí“ z věcí zakoupených ve výhodné slevě, chodit domů s plnými vozíky a o zbytek se postará televize.
Vím, že bych neměl zevšeobecňovat, ale třeba to někoho vyburcuje k přemýšlení nad svým vlastním životem. Rozhodně to tak nedělají všichni Němci, zrovna tak jako se tak nechovají všichni Češi. Ale proč je o svátku nebo o víkendu v Německu narváno v lesích, zatímco u nás je v tytéž dny v přírodě klid a návštěvnost těch mála památek, které stojí lidem za návštěvu, je 100x menší než brutální návštěvnost obchodních center a hypermarketů? Třeba se jednou z přehnaného materialismu a honby za levnými a ještě levnějšími výrobky vyspíme. Vlastně by mi to ani nemuselo vadit, protože čím méně lidí v přírodě, tím je tam větší klid a nádhera pro ni samou i pro těch pár lidí, kteří do ní zavítají. Jenže bohužel to nejsou dva samostatné světy, které by jeden druhého nechával v klidu. O přírodě rozhodují často i ti, kteří k ní nemají žádný vztah, a zatímco v Německu, Švýcarsku a Rakousku je příroda opravdu opečovávana, u nás je často takovým malým smetištěm, kdy jeden odhodí obal od tatranky vedle cesty a druhý do ní vyveze autem pár pytlů odpadu, za jejichž odvoz prostě nechce platit. V německy mluvících zemích dávno chápou, že příroda není jen jakési „cosi“ pro pár milovníků zeleně, ale že je to naše životní prostředí, v němž žijeme. U nás 40 let úcta k přírodě chyběla a uplynulých 20 let byla naše pozornost soustředěna právě hlavně na to, abychom mohli levně a ještě levněji nakoupit. Ale třeba se to změní.
