Slíbíme všechno všem! Zaplatíme to daní z hub!

ČSSD již pochopila, že lidé peníze opravdu nemají, a proto její přední myslitelé přemýšleli, zda jsou byť jen trochu reálné jejich sliby, slibující všechno všem - třinácté důchody důchodcům, zvýšení mezd za třináctý měsíc státním zaměstnancům, příspěvky na třináctou každoroční splátku hypotéky a aut zakoupených v akci "šrotovné i kdyby na chleba nebylo" i příspěvky na třinácté dítě těch, kteří, nemohouc najít práci, alespoň zvyšují doma porodnost.

Ekonomické grémium ČSSD, na kterém se objevil se svými dvěma manželkami i jejich přední guru David Milujtemnezatocovámrozdávám i se svým kolegou Jiřím Skočpromobildesetmetrů, suše konstatovalo, že peníze prostě mezi lidmi nejsou. Dokonce i ti zůstavší milionáři z řad nepřátelské ODS, kteří ještě nepřevedli svůj majetek kamkoliv jinam, mají svůj majetek spíše na papíře nebo v různých listinách, než v penězích. A kde nic není, ani smrt nebere.

Ale ČSSD bere, protože je geniální! Protřelí ekonomové, kteří se zčásti rozvzpomněli na svůj revolučně marxistický původ, nebo na svou ekonomickou genialitu ve stylu Stanislava Floridsse, zjistili, že zdanit se přeci dají i jiné věci, než hotové peníze! Bylo to tak i ve středověku - tak proč ne dnes, kdy krvelační vykořisťovatelé opět sdírají z holých kůží chudáky námezdně pracující, umírající v potu a krvi?

Inspiraci našli naši velectění specialisté, slibující všechno všem, při zasedání na lesním zámečku v Brdech, symbolicky vyjadřující odpor proti Amíkům, kteří se do Brd prostě nesmí dostat. Ve chvíli, kdy čekali ruskou delegaci, která bohužel v brdských lesích bloudila, zahlédli houbaře, kteří nesli plné koše hub.

"Týýý Jyrko, co dybysme zdanili houby?"

"Houby? Ty jsou červivé."

"Červavé nečervavé, zlato taky není všechno co se blyští a peníze v rozpočtu jsou taky pěkně červivé."

"Tož máš pravdu, soudruhu. A pěkně progresivně!"

A jak si řekli, tak udělali.

Houbová reforma ČSSD:

Každý, kdo chodí na houby, zaplatí daň z hub v progresivní výši - čím více hub, tím větší daň.

Ten, kdo na houby nechodí, zaplatí daň také, solidarita musí být.

Nemůže-li na houby chodit, je dotyčný povinen vyplnit formulář o zproštění z daně z hub, žádost o výjimku z daně z hub, žádost o odsouhlasení žádosti, žádost o zrecyklování žádosti po době životnosti, žádost o sociální podporu při neschopnosti sběru hub a žádost o příspěvek na vyrovnání dočasně snížené životní úrovně při neschopnosti sběru hub.

Nalezne-li dotyčný 10 hub, houbová reforma bude vypadat takto:

Nalezených 10 hub musí nálezce přihlásit jako hrubý nález, stát mu z toho přerozdělí zpět 8 hub, 2 houby jdou na pokrytí agendy.

Z 8 hub odvede nálezce 1,5 houby jako odvod na sociální a zdravotní pojištění.

Ze zbylých 6,5 hub odvede nálezce houbovou daň 1,5 hub.

Zbylých 5 hub použije nálezce pro svou potřebu. 50% zdanění tedy odpovídá současnému stavu mezd.

Ovšem pozor!! Nalezli jste hub moc?

Při nálezu 50 hub a výše je stanovena procentuální daň 30%, při nálezu 100 hub a výše je stanovena procentuální daň 38%.

Pro ty, kteří nechtějí přiznat své místečko, kde houby nalezli, bude zavedena speciální daň ve výši 75%, respektive 100% pro ty, kteří i přes naléhání revolučních odborů své místečko neuvedou. Odpovídá návrhům ČSSD pro zdanění peněžních i nepeněžních financí.

Ovšem tím celá pohádka končí. Ti, kteří nalezli 100 hub a nechtěli říci své místečko, kde ke svým houbám přišli, sobecky pravicově tvrdíc, že je to o svobodě sběru hub, byli revolučními houbovými odbory potrestáni a tvrdě zdaněni. Ti, kteří nalezli větší než malé množství hub, byli revolučně zdaněni 38% a ve finále měli stejně, jako ti, kteří nechodili na houby vůbec a věnovali se doma rození potomků. Ti, kteří chodili na houby již brzy ráno a věděli, kde mají svá tajná místečka se zaručeným nálezem, ale nechtěli říci, kde to je, byli revolučně zdaněni 75%. Ti, kteří ani přes opakovaný nátlak úřadů svá místečka neoznámili, byli za nelegální sběr hub odsouzeni ke 100% dani z hub. Ti všichni úspěšní, kteří tak viděli, že se na houby již chodit nevyplatí, buď v menším případě rezignovali a radši šli do hospody zachlastat, nebo ve větším případě sbalili své houbařské náčiní a rychle z této podivné zemičky odcestovali.

Socialisti se nejprve radovali, že odešli ti sobečtí, krutí kapitalisté a ódéesáci, ale nadšení trvalo jen do následujícího podzimu, kdy, neznajíc místečka těch uprchlých, nemohlo ekonomické houbové grémium uživit všechny ty, kterým naslibovalo to své všechno všem. Ti běžní občané, kteří nějakou tu houbu našli a měli ji běžně zdaněnu, nebyli sto uspokojit nároky přehnaně přebujelého systému, který sliboval houby všem podle hesla "Každému podle jeho potřeb". Papaláši, chrochtající nad houbovým guláškem, stejně tak jako pracující mlčící většina, blemtající jakousi neurčitou houbovou kejdu, prostě spotřebovala více hub, než kolik nalezla.

Než aby však snížili houbové daně a přilákali zpět ty bývalé úspěšné, nyní se již v klidu rekreující někde jinde (přes to zhrzené ego Jyrky a Davyda nejede), to raději se obrátili se žádostí o mezinárodní dotaci na Evropskou unii, na Světovou banku a Měnový fond. Jenže houby už vyžrali Maďaři, kteří také spotřebovávali více hub než kolik nalezli, a tak ani SB a MMF nemohli žádnými houbami pomoci.

Takže pozor na to, koho budete ve volbách volit. Ti, co slibují větší zdanění hub a více hub všem, ikdyž zrovna moc nerostou, nás dovedou tam, že budeme mít všichni opravdu houby.