Sbohem, klidná Francie, sbohem, klidné Dánsko. Tak by se dal nazvat pocit, který obyvatelé těchto evropských zemí musí mít, když se jim po rozšíření EU přivalily do země tisíce bulharských a rumunských Romů.
Jako by jim nestačily jejich vlastní problémy s některými nepřizpůsobivými muslimy a imigranty z Afriky (nic proti nim, většina jich je relativně v pohodě!!), teď mají další problém: bulharské a rumunské Romy, kteří si svou diskriminaci vykládají po svém.
Pro nás to může mít jen malinký pocit satisfakce, protože sama ČR byla na pranýři za svůj údajně rasistický přístup k Romům. Teď to mají i Dánové a Francouzi, a počínají si mnohem "rasističtěji" - u nás totiž žádný reexport Romů ani vrácení jejich části na Slovensko, odkud jich část přišla, neproběhla. Tak došlo i na Francouze, kteří se snaží "vést dialog" s imigranty z Afriky a Asie, z nichž část hlavně odkoukala manýry francouzských fotbalových hooligans a nic si s nimi nezadá v zapalování aut, demolování a rabování obchodů a v násilí. S nimi má Francie dost trpělivosti, ale Romy prostě nezvládá.
Je česká společnost rasistická? Ukrýváme si peněženky a zamykáme auta před Vietnamci, Číňany, Afričany nebo Araby? Je to jen naše zkušenost s Romy, která nám to velí. Sám vím o čem mluvím. "Antirasistou" je člověk do několikátého setkání s Romy. Při prvním negativním setkání si člověk říká, že to byla výjimka. Při druhém, že nemůže házet všechny do jednoho pytle. Třetí negativní setkání změní jeho přesvědčení. A při čtvrtém si již hlídá peněženku a auto. Romská kriminalita je prostě realita. Ze 20 "bílých" lidí, kteří přijdou do obchodu, jich něco ukradne 1 či 2. Ze 20 Romů jich něco ukradne minimálně polovina. Čest těm, kteří jsou čestní.
Romské organizace se již ozvaly, že jsou Francie a Dánsko rasistické země, že by měly spíše s Romy "vést dialog" a že deportace nepřizpůsobivých kriminálníků je rasistická a nepřijatelná.
Proč žádná romská organizace nenabádá své spoluobčany k tomu, aby se chovali čestně, živili se prací, místo krádeží aby brousili nože, leštili boty, hráli divadlo nebo si koupili za pár babek levnou zemědělskou půdu a tam pěstovali kukuřici? Čest těm romským výjimkám, kteří jsou výjimkami ve své minoritě a kteří za to také od ostatních Romů trpí a jsou jimi nenáviděny - jak se říká, "každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán" ...
Pozitivní diskriminace nevede nikam a neřešení problémů je cesta do pekel. Pokud si chtějí Romové pomoci, musejí to udělat sami. Jejich velikáni musí přesvědčit majoritní společnost, že si Romové zaslouží úctu, uznání a pomoc. Místo vyplácení milionů eur neziskovým organizacím na pomoc Romům, ať se jim dá kus půdy, kde mohou ukázat, co umí. Ať si založí romské výrobní firmy, služby, ať pracují. Pokud to dělat nechtějí a je pro ně snadnějším životem prostituce, prodávání dětí, kriminalita a drogy, tak v tom se právě od těch kritizovaných muslimů liší a proto se jejich "životní styl" neslučuje s životem v Evropě.
Lidé jsou dobří a špatní ve všech komunitách. Stejně tak jsou lidé inteligentní a hloupí, nebo vzdělaní a nevzdělaní. Gramotnost, vzdělanost a dobrosrdečnost Čechů ve Středověku by z dnešního pohledu mohla být značně odpuzující, na úrovni muslimských zvrhlostí typu právo šaríja apod.
Většina muslimů, nepočítám-li násilnické muslimské mladíky z francouzských i dánských předměstí, kteří se chovají úplně stejně jako fotbaloví nebo neonacističtí hooligans bílé barvy pleti, se rychle adaptovali do evropského prostředí. Pracují, podnikají, obchodují. Žijí jinak, a proto vždy budou hrany, které majoritu i minoritu budou oddělovat a kde je potřeba dialog. Jsem dokonce přesvědčen, že většina muslimů, které jsem poznal, je mírumilovnějších než třeba polští ultrakatoličtí křesťané. Pobyt třeba v muslimském Turecku byl pro mne zcela bezpečný, pohodový, s mnoha a mnoha přátelskými lidmi. Průjezd "romskou" křižovatkou v Sofii nebo v Bělehradě je však téměř o život. Když navíc dáte romskému dítěti na křižovatce 20 eurocentů, křičí "Nein, ein euro!!"
Nejsem však přesvědčen, že u Romů je stále na dialog prostor. Dialog byl k ničemu jak socialistickému Československu, které se Romy snažilo začlenit (a nahradit jimi úbytek sudetských Němců v pohraničí), stejně jako kapitalistický západ, který se nehodlá smířit s krádežemi, kriminalitou, prostitucí, drogami a násilím bulharských a rumunských Romů, protože už tak tam mají dost jiných problémů s jinými.
Podotýkám, že stejně jako tito zmiňovaní Romové, možná vnímali Rakušané a Němci nás, když jsme tam po revoluci vtrhli a kradli v obchodech, podváděli, švindlovali... a dodnes to tak v menší míře přetrvává. Zatímco Čech, který přijede na dovolenou do švýcarských nebo bavorských Alp, může nechat před penzionem svůj automobil klidně nezamčený, v alpských vesničkách mnozí ani nezamykají své domy a garáže plné cenných věcí, Švýcar či Němec, který přijede do Krkonoš, často zírá, kam se mu ztratil jeho automobil nebo co mu z něj všechno ukradli... Kriminalita Čechů je zde také, jen možná v menší míře než kriminalita Romů.
Otázka není, jaký dialog máme již po sté vést s Romy. Ani to, jak jim můžeme pomoci. Otázka je, jak se hodlají začlenit do evropské společnosti, jak hodlají snížit svou kriminalitu a jak hodlají začít žít jako spořádaní evropané - pracovat, podnikat, cestovat. Na to si však Romové musí odpovědět sami, protože cestu ke zlepšení svého života má každý člověk z 90% hlavně ve svých rukách... ať už Čech, Rom nebo kdokoliv jiný.
