Koho zdaní levice, až všichni utečou?

Firmy opouštějí Česko – uteklo prý již 11tisíc firem, které své sídlo přesunuly tam, kde je to výhodnější. Firmy, které známe jako české, se pomalu ale jistě přesouvají do jiných zemí, a nemusí to být zrovna „daňové ráje“. Nizozemí, Velká Británie, Lucembursko nebo Kypr jsou zeměmi, které jen prostě nemají daňový systém nastavený tak, aby svého hostitele, tj. plátce daní, dusil a škrtil až k úplné exhaustaci.

Levice si neuvědomuje, že firmy a jednotlivce s příjmem větším než malým nemůže donekonečna ždímat a ždímat. Nemůže, protože firmy i jednotlivci jí pomalu utíkají. Utíkají do těch zemí, kde to, co vytvořili, mohou použít pro svůj rozvoj, ne pro krmení státního aparátu, který – na rozdíl od nich – hospodařit neumí. Do těch zemí, kde se nemusí každodenně strachovat před závistivými udavači, kteří jim poškrábou firemní auta nebo na ně rovnou zavolají finanční úřad, před nepříjemnými a mnohdy až ponižujícími kontrolami úřadů nejen finančních, ale i spousty dalších. Kontrol ze strany úředníků, kteří vykazují aktivitu především tehdy, mají-li strach o své vlastní místo, kteří podnikatele a firmy dusí a zatěžují nesmyslnými požadavky, aniž by kdy oni sami něco vytvořili. Osobně znám případ živnostnice – majitelky cukrárny, která první kontrole z finančního úřadu prostě lidsky nabídla teplý čaj a zákusek – a od té doby je tam měla neustále. Osobně si také vzpomínám na úřednici, která po nás požadovala zaplacení nějakých poplatků se slovy „Vždyť si to dáte do nákladů...“. To, že se na ty „náklady“ ale musí také někde vydělat, je úředníkům bohužel skryto... stejně jako socialistickým „ekonomům“.

Osobně mne netrápí zvýšení daní pro firmy o dvě procenta z 19 na 21% - většina firem a podnikatelů v mém okolí nemá při současné ekonomické situaci zisk buď žádný, nebo minimální, nebo to každopádně není extrémní zvýšení. Netrápí mne ani zvýšení daní bohatým, protože ve svém okolí neznám nikoho, kdo by si vydělával přes sto tisíc hrubého měsíčně. Naprosto se však děsím „honu na daně“ v té formě, jak jej předvádí levice, tj. zdaníme firmy, zdaníme bohaté, zdaníme všechny, kdo mají větší než malou mzdu, zdaníme ty, co nemají děti... atd. - slyšeli jsme to už mnohokrát. Jenže do tuhého začalo jít až po loňském svržení vlády, a Paroubek se svým nohsledem Rathem se již již klepou na vládnutí. Ekonomický recept je přesně ve stylu Jánošíka: bohatým sebereme, chudým dáme. Stačí ukázat prstem na firmy a bohaté, zahrát si na ikonu pro těch „spodních deset milionů“ a s trochou volebního marketingu se jim možná opravdu podaří vyhrát volby.

Podívejme se na to střízlivě: Bohatí odvádějí státu více už jen proto, že jsou bohatí – kupují si dražší auta, dražší byty, dražší potraviny, zájezdy, oblečení atd. Utratí-li měsíčně 100tisíc, na DPH odvedou státu cca 15tisíc (udělám-li pomyslný poměr mezi potravinami v 10% sazbě DPH a vším ostatním ve 20% sazbě DPH). Ten, kdo utratí měsíčně 10tisíc, odvede na DPH pouhou tisícovku. Nesvědčí to o něčem? Ten, kdo je bohatý (a kde je ta hranice, kdo už je bohatý?), dává práci všem těm, kteří mu stavěli byt či dům, vyrobili auto, pohlídali děti, upekli chléb, uvařili mu v restauraci atd. Kolik komu dá vydělat člověk, který si vydělává deset tisíc? Bohatí navíc peníze jen neutrácejí, ale také investují – proto jsou bohatí. Zakládají firmy, které dávají práci lidem a z jejich mezd i z případného zisku, který vydělají, opět odvádějí daně. Firmy investují do svého rozvoje, tím, že zakotví v nějakém regionu, vytvářejí své pouto s danou lokalitou, dávají lidem práci, podílejí se na chodu společnosti např. sponzorováním sportu, podporou neziskových aktivit i prostě jenom tím, že se třeba podílejí na opravě místní silnice nebo náměstí, najmou místní řemeslníky či pracovníky (kteří tu mzdu taktéž utratí na místní nájmy, potraviny, daně atd.), odvedou místní daně, pokud něco vydělají, utratí to nebo investují atd. atd. To nikdo z těch, kdo vydělávají deset patnáct tisíc měsíčně, nedělá, protože nemůže. Možná by se levice měla podívat do historie, protože tržní ekonomika založená na fungující výměně zboží za peníze a opačně, funguje tisíce let, a společnost rozvíjí a posunuje kupředu (ať už si to intelektuálové připouštějí nebo ne), zatímco socialistické experimenty vždy zkrachovaly, včetně nacionálně-socialistického experimentu. Poslední fungující socialistický experiment na Kubě funguje tak, že Kubánci hladoví a utíkají na lodích do USA (ano, to je ten zlý imperialista), domy se rozpadají, elektřina nefunguje atd. Na Kubě jsou totiž oproti Česku o pár kroků dál: všechny kapitalisty, firmy a bohaté vyhubili – výsledek je ten, že nemá kdo ten socialismus platit... A nebýt nalezišť ropy, ani Chávez by neměl svůj venezuelský socialismus z čeho platit.

Levice umí jediné: když je státní pokladna prázdná – a že k její prázdnotě přispívá právě to socialistické hýření! - říká: stát má hlad, bude žrát – a vy nám dáte nažrat. Nejdříve vyžereme ledničku firem a podnikatelů, pak jejich spíže, stejně tak sežereme část ledničky všech těch, kdo si vydělávají větší než malou mzdu, tj. víc než průměrný Franta z fabriky (nic proti Tobě, Franto).

Jenže firmy i bohatší lidé z Česka již utíkají a mění si adresy do těch zemí, kde se na ně nepořádá hon – i v mém okolí znám jednotlivce, kteří nechtějí čekat, až přijde další Vítězný únor, a už raději teď se aklimatizují nebo se již poohlížejí po jiném domově kdekoliv, kde je příjemněji. Ostatně takový Kypr není vhodný jen pro sídlo firmy, ale i pro příjemný pobyt v příjemném klimatu – rozhodně příjemnější než ty mrazy, které tu teď zrovna máme. S firmami odejdou jejich jednatelé, majitelé, s nimi další podnikatelé, živnostníci, bohatší lidé. Mezi bohaté se podle měřítka levice budou řadit i dobře vydělávající doktoři, právníci, umělci, herci... a když levice svůj boj za vyšší daně ještě přitvrdí a Paroubek ve volbách vyhraje, začnou i tito utíkat. Ostatně nebylo by to nic nového – stačí se podívat do historie: obrovská spousta našich velice kvalitních lidí utekla do ciziny už v letech 1938, 1939, 1945-1949, 1968-1969 a koneckonců i po „sametovce“, kdy spousta lidí do ciziny odešla a již se nevrátila, protože se jim jinde žije lépe.

Koho zdaní levice pak, až tu nikdo bohatý nezůstane, jako tomu je na Kubě? Řečtí socialisté teď jedou s prosíkem za Číňany, aby jim půjčili pár miliar euro na dluhy, které zapříčinila jejich velkoryse socialistická vláda. U nás je to naprosto stejné – dáme všem třinácté důchody, třinácté platy, necháme pracující (i pár těch politiků a odborářů z ČSSD...) bydlet v regulovaných bytech, nebudeme platit u lékaře, rodinám s dětmi přidáme, sociálně znevýhodněným přidáme, přidáme i kamarádům Marťanům. Z čeho to zaplatíme? Sebereme firmám a bohatým – jako Jánošík. Lid nás bude milovat!

Ve venkovské restauraci by to bylo tak, že hrdina sálu, který zve celou hospodu na svůj účet, platí do té doby, dokud má peníze. Když na konci ožíračky hospodský zjistí, že hrdina má málo peněz, pěkně mu to spočítá a na cestu domů mu dá ještě do držky. Kéž by i socialističtí hrdinové dostali od hospodského do držky, protože také zvou celou hospodu, aniž by měli dost peněz, ale co je horší, nezvou ze svých peněz, ale z peněz, které někomu seberou a ještě více sebrat hodlají, až zvítězí ve volbách. Jenže – komu seberou, až všechny firmy a bohatí budou pryč nebo budou zcela vyždímáni a zlikvidováni a do jedné lajny s pracujícím lidem srovnáni, jako tomu bylo na Kubě? Potom asi budou muset sebrat úplně všem, nejen těm, kdo vydělávají více než Franta z fabriky. Možná už i Franta z fabriky to teď chápe (díky, Franto!), ale socialisté stále ne. Máme na výběr asi dvě možnosti: buď jim ty socialistické fantasmagorie zatrhnout ve volbách, nebo také začít opouštět potápějící se loď...