"Já bych biopotraviny kupovala, ale když jsou tak drahé!" je častá připomínka, se kterou se setkáváme. Stačí se podívat na ceny biopotravin a zjistíme, že jsou někdy o desítky procent, někdy i dvakrát tak drahé oproti konvenčním potravinám. Proč to tak je? Nebo jsou konvenční potraviny jen tak neskutečně levné? Ano, konvenční potraviny jsou někdy prostě až neskutečně levné! Budeme-li pátrat po důvodech, proč je rozdíl tak propastný, přijdeme na mnoho zajímavých věcí, proč jsou konvenční potraviny tak levné oproti biopotravinám.
Masová produkce.
Potraviny ještě nikdy nebyly tak levné jako dnes. Masová velkoprodukce začala v poválečném období chrlit extrémní množství obilí, mléka, masa. Ruku v ruce s tím, jak se rozšiřovala dostupnost, snižovala se cen. Tento vývoj jede po desetiletí v těchto mantinelech a v dnešní vysoce konkurenční době je ještě zvýšen bojem obchodních řetězců mezi sebou o to, kdo bude levný a kdo ještě levnější. Nutno podotknout, že mnohdy však za cenu nižší kvality. Stojí-li litr mléka 8 korun a voda 10 korun, něco není v pořádku... My, ač si stěžujeme na to, že neustále nemáme čas a peníze, máme mnohem větší kupní sílu než měli naši rodiče či prarodiče. Průmyslová produkce potravin přinesla hojnost vedoucí až k přejídání a potraviny, které dříve byly drahé a běžná rodina si je mohla dovolit jen příležitostně nebo vůbec (maso, šunka, sýry...), bereme dnes jako samozřejmost. Tento stav však nemůžeme pokládat za normální, protože vždy v historii byla hodnota potravin vůči kupní síle vyšší než dnes, kdy masově spotřebováváme a zároveň i masově vyhazujeme to, co nestihneme zkonzumovat nebo co nám nechutná. Kdybychom žili v minulých generacích, rozhodně bychom takto neplýtvali. Cena biopotravin tedy více odpovídá realitě než cena konvenčních potravin, jejichž levná cena je ještě podporována extrémně vysokými dotacemi zemědělcům - takže za potraviny vlastně nikdy neplatíme reálnou cenu, protože jejich cenu si již sponzorujeme ve skrytých dotacích! Všichni z nás tedy sponzorujeme své zemědělce a reálná cena potravin by byla mnohem vyšší. Na příkladu německého biotrhu však můžeme vidět, že i biopotraviny mohou být levné a jejich ceny se snižují ruku v ruce s tím, jak narůstá počet biospotřebitelů a jejich útraty. Výrobci mohou náklady na vývoj, marketing a další fixní náklady rozpočítat do většího objemu a ceny tak jdou dolů. Bohužel to neplatí pro malý český trh, který je stále v plenkách.
Co je doma, to se počítá
Tuzemská výroba biopotravin může být levnější, protože stále ještě disponujeme levnější pracovní sílou než vyspělé země, a nemusíme brát v potaz vysoké náklady na dopravu. Mnohé české výrobky jsou levnější než například německé, jejich rozvoji a snižování cen ale brání stále ještě nerozvinutý český biotrh, malá spotřeba v přepočtu na obyvatele a především nedostatek výrobců, vývojových možností a know-how. Veřejným tajemstvím je, že ovoce nebo obilí, které se vypěstuje u nás, v Polsku nebo na Slovensku, se vyváží do západních zemí, kde z něj umí vyrábět výrobky, které tady neumíme, a oklikou se k nám s mnohonásobně vyšší přidanou hodnotou vrací zpět. Proto je potřeba podporovat tuzemské producenty, kteří jen díky zvýšené poptávce zákazníků po biopotravinách mohou zlepšovat své výsledky a při vyšších obratech a větším konkurenčním boji třeba v budoucnu snižovat ceny, tak jako se tomu děje na nejrozvinutějším evropském biotrhu v Německu. Podporujme tedy místní producenty a jejich snahu o výrobu zajímavých, kvalitních a konkurenceschopných výrobků z místních surovin.
Externí náklady, které platí celá společnost
Jak poškozuje přírodu biozemědělec hospodařící ekologicky? Prakticky nijak, nebo minimálně, většina biozemědělců se snaží svůj kousek přírody ochraňovat a s přírodou spolupracovat - třeba poskytováním životního prostoru živočichům, kteří ekologické pozemky oživí, ale i chrání - ptáci si poradí se škodlivým hmyzem, dravci s přemnoženými hlodavci, půdní živočichové čechrají a zkvalitňují půdu a tím zlepšují růst rostlin. Klasické zemědělství s rozoranými mezemi, neudržitelným velkopěstitelstvím obrovských ploch monokulturních plodin, chemickým hnojením a nadměrnou spotřebou chemikálií a nafty je tedy vůči biozemědělství v ostrém protikladu. Lány obilí pak už nejsou "lány" ve významu toho slova, ale spíše mrtvou plochou od obzoru k obzoru, kde je to se živými stvořeními na štíru - tady se počítají výnosy z hektaru, nikoliv trvalá udržitelnost. "Chemické" zemědělství je spolu se spotřebou fosfátových pracích prášků hlavním viníkem znečištění vodních toků a vodních ploch, takže můžeme říci, že tolik obávané sinice a vodní řasy, které pravidelně zapříčiňují zákazy koupání na oblíbených vodních plochách, jsou dílem spotřeby pracích prášků v domácnostech a chemického zemědělství. V rybníku, kde jsou přemnoženy sinice (těm fosfáty a dusičnany výborně svědčí), se pak nevykoupou ani ti z nás, kteří doma používáme ekologické prací prášky a kupujeme biopotraviny, abychom své životní prostředí chránili. Konvenční zemědělství ve svých cenách nezapočítává náklady, které pak na likvidaci těchto nešvarů nese celá společnost - zničenou půdu zamořenou hnojivy, likvidaci sinic a ošetřování vodních ploch, nápravy ekologických škod, to vše se platí z kapes všech daňových poplatníků. Pokud by se tyto a další náklady měly započítat do ceny konvenčních potravin, byly by znatelně dražší. Podobně hnojiva, která se mohou používat v biozemědělství, jsou dražší než levná chemická hnojiva, ale levná cena není ospravedlněním toho, že vytrvale ničíme půdní život a ekosystém, v němž žijeme.
Kvalita skrytá i zřejmá
Biozemědělci mohou používat jen vybraná hnojiva, která životní prostředí nepoškozují, případně nepoužívají žádná a ošetřují svou úrodu mechanicky, ruční probírkou, ručním ošetřením, metodami na odpuzování hmyzu a podobně, které jsou logicky dražší než když nad polem přelétne letadlo "čmelák" a "je pohnojeno"... Zemědělci, kteří hnojí hnojem (od toho to slovo také je!) a používají přírodě blízké postupy, navazují na tradiční zemědělství, které ve své historii nikdy! - až do průmyslové revoluce - chemická hnojiva neznalo. Tisíce let jsme v postatě kupovali biopotraviny, protože se chemicky nehnojilo. Nikdy nebyl nadbytek, potraviny měly svou cenu. Dnešní levné ceny potravin však svádí k přejídání se, nadměrné spotřebě a nadměrnému vyhazování. Kvalita biopotravin je většinou vyšší než kvalita konvenčních potravin, jak co se týká obsahu důležitých nutričních látek, tak chuti. Stačí ochutnat bledou karikaturu mrkve vypěstovanou na vodním roztoku s chemikáliemi v belgickém či polském skleníku, nebo krásnou zdravě vypadající mrkvičku z české biofarmy. Podobně je to u jablek, u mléka, které je opravdu mlékem a ne bílým roztokem, u biopečiva, které se peče bez chemických prostředků a neobsahuje všelijaká "éčka" a "zlepšovadla". Kupujeme-li si biopotraviny, vědomě tak volíme kvalitu pro sebe a svou rodinu, ale zároveň také podporujeme podobně uvědomělé pěstitele, zpracovatele a obchodníky, kteří sdílejí stejný cíl jako my. Přemýšlejme tedy o tom, než nakoupíme potraviny pro náš štědrovečerní stůl, ale i kdykoliv jindy, protože méně je někdy více a kvalita je hodnotnější kritérium než kvantita.
