Odboráři Dopravního podniku se neshodli s vedením Prahy na řešení krize v Dopravním podniku. Město chce aby se v DP šetřilo, odboráři chtějí dvoumiliardovou injekci. Většinou to bývá tak, že když se dva perou, třetí se směje – jenže v tomto případě se nikdo smát nebude, protože ten třetí jsme my - cestující.
Nebudu tady rozebírat, co se v Dopravním podniku má nebo nemá udělat. To si musí vyřídit odborníci magistrátu s odborníky z Dopravního podniku. Určitě to není tak, jak odboráři prezentují, tedy že by magistrát hlavního města svůj Dopravní podnik zanedbával. Podíváme-li se na grafy investic do různých druhů dopravy v Praze, je tam každý rok každá forma dopravy zastoupena. Pokud se letos více investuje do dopravy silniční, hlavně do tunelu Blanka, tak to tak prostě je, protože to je potřeba. Otázka, zda může magistrát miliardu či dvě poslat, nebo zda se dá v DPP ušetřit ještě více, je skutečně na odbornících - na specialistech na dopravu, na dopravních analyticích, na auditorech, kteří ještě jednou prověří, zda nejsou nějaké náklady v hospodaření DPP zbytečné.
To, že se odboráři bouří, že by měl DPP propustit 500 lidí, to se nemusíme podivovat – bouří se vždy, když se má někdo propustit. Taková je podstata odborů a nebýt jich, kapitalismus by si s námi pohrával jako tajfun s lodičkou na moři. Jenže čeho je moc... Otázka je, k čemu mají odbory mandát a zda mohou zastupovat zájmy svých členů ve vyjednávání, nebo si brát všechny ostatní nezúčastněné osoby jako rukojmí, jako se tomu tak často děje.
Situace v DPP je komplikovaná, ale tramvaje i metro jezdí, pracující dostávají své výplaty a cestující se dostanou tam, kam mají namířeno. Pokud ale jedna z jednajících stran usoudí, že když nepomohlo jednání, zvolí stávku, nejedná se už o demokracii ale o hrubý nátlak, využívající bezmocnost cestujících a narušující svobodu cestující. Odbory totiž nechtějí stávkovat proto, že by nejezdilo metro, došla elektřina v tramvajovém vedení a chtěli zlepšit situaci cestujících – chtějí stávkovat proto, že se neshodli na řešení s městem. Nátlak odborů došel tak daleko, že vyzvali jiné dopravce, aby v případě jejich stávky Praze nepomáhali, nebo budou považováni za stávkokaze.
To jsme tu ale už v historii měli: koho „lid“ označil za stávkokaze nebo zrádce, byl zastřelen. Odboráři tak vždy, když selže demokratické vyjednávání, začnou používat stávku, kterou pokládám za totalitní metodu, kdy v zájmu jejich názoru máme trpět my všichni ostatní. Nesouhlasíš, dobře, tak my si uděláme stávku, a ne abyste někdo Praze pomáhali! Bude-li stávka a odveze-li mne z Černého mostu do centra taxikář, bude pak zlynčován nebo jen bude mít propíchané pneumatiky?
Kdo má právo brát si cestující jako rukojmí ve chvíli, kdy selžou jeho argumenty? Využít bezmoc cestujících a způsobit chaos a ještě vyhrožovat jiným dopravcům, aby Praze nepomáhali. Představa, že zaparkuji na Černém mostě a pak půjdu půl dne pěšky na Václavák, protože se rozhodl někdo stávkovat a nikdo mne tam neodveze, je tristní.
Kdo bude stávkovat příště? Magistrát, který na protest nepustí Pražany z Prahy, až budou chtít odjet na své víkendové chalupy? Pošťák, který bude stávkovat za lepší výplatu a dopisy adresátům nahází do kanálu, nebo adresáty v domě vezme jako rukojmí, dokud mu nedají spropitné jako se dává číšníkům? Číšníci, kteří na protest proti snižujícím se částkám spropitného začnou podávat jídlo vystydlé? Pilot letadla, který jsa nespokojen se svou mzdou, odveze cestující místo do Egypta na Sibiř?
Také bych si tak nějak „ze sportu“ zastávkoval. Problém je, že nikdo z živnostníků a podnikatelů stávkovat nemůže, přišel by o výdělek a šel by domů o hladu - on i jeho zaměstnanci, které živí. Proč si to však mohou dovolit zaměstnanci sdružení v odborech? Začíná to rukojmími, které si někdo udělá z bezmocných cestujících. Rukojmí při přepadení banky jsou pak na stejném principu – co nemohu dostat dobrovolně, dostanu pod nátlakem. Omlouvám se za to přirovnání, ale princip je stejný. Jedno vím ale jistě: Dopravní podnik ušetří miliony, když bude místo stávky normálně fungovat! Odboráři dostanou za den stávky mzdu stejně tak jako kdyby pracovali - takže co kdyby raději opravdu pracovali a ušetřili Praze i nám, cestujícím, zbytečné náklady a hlavně zbytečné nervy?
Pokud opravdu dojde ke stávce a přestane jezdit doprava, budeme moci jen litovat, že Blanka, okruh Prahy a další silniční stavby již nejsou postaveny – kdybychom se mohli do centra dostat autem i bez odborářů, tak by mi ty stávky nevadily. Jenže kdo ví, kdo by zase stávkoval někde po cestě – třeba stávkující zemědělci, kteří silnice zatarasí chudáky zvířaty a balíky slámy. Je to ale bordel. A pak že žijeme ve svobodné zemi a každý si může dělat co chce. Toto privilegium mají bohužel jen odboráři, kteří nečetli krédo, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka.
