Zakrslý králík aneb kde NASA udělala chybu?

Můj kolega a kamarád má dvě malé děti a rozhodl se jim pořídit domácího mazlíčka. Zřejmě sám netušil, že bude mít tolik štěstí a natrefí na exemplář, který podle našeho pozorování musí být jednoznačně nechtěným únikem pokusného zvířete z laboratoří NASA.

Ze začátku králíček nevypadal nijak výjimečně. Sice skákal až nečekaně vysoko, ale vypadalo to jen jako roztomilá šikovnost. Postupem doby se začal projevovat. Kromě nezřízené chuti k jídlu začal povážlivě růst. Sám kamarád se mi svěřil, že vlastně neví, proč se mu říká "zakrslý". To, že králíček s nadšením konzumuje mrkev, starý chléb, salát a další pochutiny, taky nepřišlo nikomu divné. Mazlíček papal a skákal a děti byly pochopitelně nadšené.

Později se malý nezbeda začal projevovat. Začalo to různými kabely v bytě, které ať už nataženy k TV nebo PC, jen těžko odolávaly králičím zubům. Později vzaly za své i pokojové rostliny, včetně těch jedovatých. Po těchto "hodech" kamarád nad králíčkem udělal malý křížek. Ale předčasně. Roztomilé zvířátko teprve naznačilo své možnosti. Jak se ukázalo, králíček nenechal celou rodinu na pochybách, že je všežravec.

Malá dcerka byla přichycena při činu. Milému králíčkovi kreslila na papír barevné a voňavé kytičky a se slovy: "Papej králíčku", mu přes dráty klece tuto pochoutku servírovala. Papír mizel jako ve skartovačce. Kamarád chvilku nevěřícně zíral a opět považoval zvířátko za mrtvé. To přece nemůže přežít! Přišel den, kdy se poškodila klec a bylo třeba ji opravit. Provizorně posloužily gumičky. Do rána ovšem zmizely. Co zkusit tkaničky a provázek? Ani ty však nedělalo králíčkovi žádný problém pozřít.

Jak šel čas, mazlík každý den papal stále méně pravděpodobné "potraviny". A tak mu padla za oběť plastová část dětské hračky, pytlík hašlerek ze kterých zůstaly jen  papírky, nebo čokoládové figurky z poličky. I ty si to šikovné zvířátko dokázalo bůhví jak rozbalit ze staniolu. Nevydržel ani dárek od dědečka, dřevěné autíčko. Kolečka a osky prostě snědl králík. Takže to už máme papír, dřevo, plasty, čokoládu, pokojové rostliny, bonbóny, kabely, gumičky...

Nedávno mi přišla další SMS. Králík byl nalezen v odpadkovém koši u dcerky v pokojíčku. Kromě papíru zmizely i bombičky naplněné inkoustem, tužka a mikrotenový sáček. S kamarádem jsme učinili jednoznačný závěr. Toto zvíře se nikdy nemělo dostat z výzkumných laboratoří. NASA zřejmě vyšlechtila velmi odolný druh zvířete, jehož metabolismus je připraven na podmínky vesmírného prostoru. Astronauti se mohou těšit na nové hravé spolucestující.

Ale jednu stránku NASA přece jen podcenila. I králíček, do té doby výjimečně suverénní, odhalil své slabé místo. To bylo tak. Sousedka kolegy projevila zájem, aby se "skamarádila" její samice králíka domácího, se zakrslým králíčkem. Mohl by to prý být zajímavý chovatelský experiment. Samice velikosti malé skříně ovšem v králíčkovi žádnou vášeň nevzbudila. Naopak. Krčil se chudák v koutě kotce a pak do něho 2 dny nic nebylo. Ale my máme jasno. Jeho úkoly jsou přece úplně jiné! On byl vyvolen pro mnohem důležitější poslání, než je nějaké pozemské laškování. Jen kdyby tak nežral...