Říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Já k tomu dodávám, je lepší se stěhovat, než pak kupovat nábytek.
Hlavně nejmenovat! Nejde mi o to někoho poškodit. Jde mi o upozornění na nekalé praktiky, které člověk sice podvědomě v Česku očekává, ale nakonec je jejich mírou přece jen spolehlivě zASKOčen.
Všechno šlo skoro jako po másle. Nový byt, prodej starého, převod zástavního práva k hypotéce (jen pro otrlé) a samozřejmě stěhování. Jak už to bývá, do nového bytu je občas potřeba i nějaký ten nábytek.
Prodejna nejmenovaného prodejce, na okraji našeho krajského města, lákala po přestavbě k návštěvě. Vše je tam tak krásně urovnáno, cenovkami opatřeno a usměvavým personálem vyzdobeno. Kdo by odolal!
Začali jsme s přítelkyní opatrně. Objednali jsme předsíňovou stěnu. Takovou tu jednoduchou. Obyčejná přízemní skříňka, pár věšáků, nějaké to zrcadlo. Pro zručného truhláře-nábytkáře myslím práce na pár hodin.
Trochu jsme zaváhali nad dodacím termínem (až 6 týdnů), ale kdo by si nepočkal, když už si vybral. Zaplatili jsme zálohu a zřejmě povzbuzení tímto "úspěchem", objednali jsme později i ložnici. Na té měl truhlář práce nepochybně mnohem víc, proto nás další 6ti týdenní termín tak neděsil.
Čas běžel jako bláznivý. Šly týdny, pak další, začaly jít i měsíce. Nesměle jsme se chodili ptát. Nebojte se, vše dodáme k vaší spokojenosti. A opravdu, nadešel šťastný den dodávky ložnice. Nebylo to týdnů 6 ale asi 12, vše nám však vynahradila neskutečná zábava při skládání postelí a megaskříně, dle přiloženého "komiksu".
Když už těch měsíců začalo jít i dost a předsíňová stěna stále nikde, opět jsme sebrali odvahu a chodili se do prodejny ptát. Snad pod tímto tlakem přišel někdy v dubnu omluvný dopis. V něm prodejce žádá o trpělivost, vina je prý na straně dodavatele. Máme červenec a stěna nikde. Tak prý jestli chceme, můžeme objednávku zrušit a vrátí nám peníze.
Jenomže my potřebujeme tu stěnu a ne peníze. Na ně si kabát nepověsíme. Mysleli jsme si, že když je problém u dodavatele, nebude prodejce tento nábytek dále nabízet. To je ovšem velký omyl! Na prodejně ho lidé vesele objednávají dál a skládají zálohy, ve slepé víře, že se za 6 týdnů dočkají.
Mysleli jsme, že jsme kápli zrovna na "nešťastné" zboží. Jenomže v tom nejsme sami. Naší známí čekají na sedací soupravu neskutečných 6 měsíců. Nepomáhá nic. Vždy jsou spolehlivě odpálkováni větou, že pokud mají zájem, mohou objednávku zrušit a budou jim vráceny peníze.
A tak nad tím přemýšlím. Je to socík, není to socík? Není to nakonec ještě něco mnohem horšího? Je vůbec možné, aby v této době něco nebylo? A když už to není, aby se to vesele prodávalo? Zřejmě to možné je, přesně podle zásady volného trhu, pro neznalé překládám jako "trhni co můžeš".
Ano, máte pravdu. Žijeme "jen" v Česku a tak bychom neměli být zASKOčeni takovými prkotinami, jako jsou nekalé obchodní praktiky, obelhávání zákazníků, vybírání záloh na neexistující zboží a jeho volný prodej.
Nevím jak vás, ale mě to přece jen dost zASKOčilo. Asi jsem už jen beznadějně stará škola.
