Umíme uspořádat své osobní finance ???

Jak už napovídá nadpis dnešního příspěvku, chtěl bych se trochu zamyslet nad schopností nás všech, zacházet s osobními financemi. Pokud si přečtu hodnocení v odborných časopisech, nebo na webech zabývajících se financemi, nevycházíme ve srovnání s vyspělým světem zrovna nejlíp. Dokonce i u vysokoškolsky vzdělaných lidí, se dá hovořit o jistém analfabetismu, v otázkách spojených s penězi a nakládání s nimi. Za nejlíp vzdělaný národ v oblasti osobních financí bývá považováno USA, kde i velmi mladí lidé jsou vedeni k investování a zhodnocování vydělaných peněz. I vyspělá Evropa vychází ze srovnání příznivě.

Vezmu celou problematiku ze svého osobního pohledu a zkušenosti. Škola na žádném stupni vzdělání mi nedala jakékoliv povědomí o nakládání s osobními financemi. Vzdělával jsem se v minulém režimu a i když jsme měli předmět Ekonomika, je každému asi jasné, co jsme se v něm učili. Nepomohlo ani to, že nás na střední škole učil praktický ekonom a člověk, který prošel působením v cizině.

V určité fázi svého života, jsem začal kromě veřejně dostupných informací z politiky, sledovat informace o ekonomice a její propojení na politiku. Myslím, že tomu neušel skoro nikdo, kdo se v té době zabýval situací ve společnosti. Mohl bych zdlouhavě psát a vzpomínat na kuponovou privatizaci, ale omezím se jen na konstatování, že ač vzděláním ekonomický diletant, od začátku jsem byl rozhodnutý investovat naprosto individuálně a bez investičních fondů.

Dalším zásadním rozhodnutím bylo uzavřít smlouvu o stavebním spoření. Měl jsem hned jeden z prvních typů smlouvy a naskočil do vlaku od prvopočátku, kdy ze zákona takto spořit bylo možné. Díky tomu jsem se dostal po pár letech k zajímavé sumě peněz. Nebyla ovšem v takové výši, aby se z ní dalo okamžitě pořizovat bydlení. Shodou náhod jsem se dostal do kontaktu s finančním poradcem. Ten mě informoval o možnosti investování v podílových fondech. Vysvětlil mi rozdíly mezi jednotlivými druhy fondů a mírou rizika při investicích do nich. Pak jsem již sám aktivně další podrobnější informace vyhledával.

Rozhodnutí použít prostředky ze stavebního spoření na investici do podílových fondů finančního trhu pak bylo již jen otázkou několika málo dní. Nelitoval jsem, po pár letech jsem si při zpětném odkupu podílových listů přišel na slušný výnos. Určitě na slušnější, než kdybych peníze nechal ležet na běžném účtu, nebo spořitelní knížce. Mezi tím se naprosto proměnil trh hypoték a i člověk s průměrným příjmem na ni dosáhl. Naspořené a zhodnocené peníze se hodily jako základ prostředků pro pořízení bytu, další část obstarala hypotéka.

Proč tento trochu rozvleklý úvod ??? Jen pro pochopení situace a způsobu uvažování. Jsem obyčejný člověk, v ekonomice ne příliš vzdělaný, ovšem v jisté fázi života postavený před rozhodnutí, jak naložit s financemi. Myslím si, že před obdobné rozhodování, je v životě postavený prakticky každý. Pak už jde jen o to, jestli je člověk otevřený novým informacím a jejich přijímání, nebo se zatvrzele brání, případně iracionálně bojí vyzkoušet nové možnosti.

V současné době se hovoří čím dál intenzivněji o nutnosti osobně se angažovat ve spoření si na stáří a penzi. Demografický vývoj je předestřen následovně. Zatímco v současné době je poměr práce schopného obyvatelstva a důchodců asi 4,6 : 1, do 25 až 30 let bude poměr 2,23 : 1. Jistě si mnoho dnešních třicátníků řekne, že se stejně důchodu nedožijí. Toto je velmi lichý argument, při pohledu na rostoucí průměrnou dobu dožití. Samozřejmě si každý může myslet, že se v nabídkách penzijního připojištění, nebo investičního životního pojištění jedná  o kupčení se strachem ze stáří a hrozbou ekonomické nedostatečnosti ve vysokém věku. Jistý díl pravdy v tomto tvrzení možná je.

Nejde mi teď ale o hodnocení nabídek penzijních fondů, nebo pojišťoven a jejich životních pojistek. Jde mi o přístup lidí v mém nejbližším okolí, mých vrstevníků, k otázce uspořádání svých osobních financí. Bohužel, většina těchto lidí nechává své peníze trvale znehodnocovat na běžných účtech. Někteří si sice platí penzijní připojištění, ale v naprosto nedostatečné výši, jiní své peníze investují do kuchyní, aut, elektroniky, bydlení, využití volného času atd.. Přitom se jedná o generaci, která má nejvyšší čas začít myslet na své stáří. Zaráží mě, jak se tito lidé staví k informacím, které by jim mohly ukázat aspoň cestu k tomu, jak své peníze mírně zhodnotit. Jakmile slyší slova finanční poradce, pojišťovna, investice, podílový fond, dostávají automaticky kopřivku a s odporem se brání jen obyčejnému vyslechnutí informací.

Čeho se vlastně bojí ??? Manipulací ze strany agentů, vytrvalého obtěžování poradců, ztráty osobního času, nebo míry rozhodování o svých financích ??? Nevím co za tím je, ale připisuji to naprosto nedostatečnému vzdělávání v oblasti osobních financí, diskreditaci pojmu fond z dob nedávno minulých, případně k osobním špatným zkušenostem s agresivitou některých vykutálených poradců. Ale tady se hraje o mnohem vážnější záležitosti, než jsou pocity a dojmy. Čas letí velmi rychle a člověk nemládne. Stát do budoucna dává i vzhledem k demografickému vývoji stále zřetelněji najevo, že negarantuje výši penzí pro slušné žití. Hovoří se čím dál hlasitěji o povinném penzijním připojištění. A lidé stále váhají....

Nechci nikoho poučovat, ani nutit do podepisování jakýchkoliv produktů finančního trhu. Jen bych každému navrhl, ať zváží, jestli se nevyplatí obětovat aspoň malou část svého volného času a zamyslet se nad možnostmi, které tu jsou. Pokud už ne rovnou peníze zhodnocovat, tak přijmout aspoň opatření, jak o ně nepřicházet na účtech s absolutně směšným úročením. Každý ať se zamyslí nad prioritami a nebojí se nechat se informovat, případně si informace shánět sám. Péče o osobní finance, by měla být naprostou samozřejmostí, stejně jako péče o zdraví. A míra schopnosti aspoň základní orientace v možnostech nakládání s financemi, poukazuje na míru celkové vyspělosti společnosti.