Při své práci jsem se často setkával se spoustou odborníků. V poslední době jich ubylo. Snad je to tím, že firma je už technologicky dostatečně vybavená, nebo tím, že odborníci nejsou. Nevím, ale na některé z nich vzpomínám rád. Naplnili totiž dokonale pořekadlo, které jsme si často s kolegou opakovali: "Odborník je člověk, který přijíždí z jiného města."
Specialista, expert, odborník, zkrátka někdo velmi informovaný. Člověk, jehož znalosti techniky, programu nebo technologie jsou natolik podrobné, že může vyrazit na "venkov" a šířit slávu vlastní, i značky kterou reprezentuje. Zpočátku jsem tyto lidi vnímal jako polobohy. Postupem času jsem poznal, že mnozí nemohli nabídnout nic víc, než právě jen svůj příjezd z jiného města.
A tak jsem poznal Němce, dobráka od kosti, který ani zdaleka nenaplňoval vžitou představu o příslušnících tohoto národa. Byl pro nás spíše "méďou-béďou", než nabubřelým nebo přezíravým typem člověka. Za manželku měl Slovenku a tak měl asi cestičku ke slovanským národům trochu vyšlapanou. Jeho odbornost bych nezpochybňoval, ale když se dostal do úzkých, neváhal telefonovat vyššímu stupni specialisty, do mateřské firmy.
Znal jsem i Američana, který dokonale popíral styl "keep smiling", protože jsem ho nikdy neviděl usmívat se. Zato jsem ho mnohokrát slyšel říkat "fucking machine".Jeho odbornost jistě musela být na výši. Přesto do strojů neváhal i kopat a také se nerozpakoval žhavit dráty do mateřské firmy, v případě nouze. To Holanďan byl z docela jiného těsta. Pohodář, klidný typ. Vyprávěl nám o svém strýci, který mu dal 3 rady do života, pro dosažení dlouhověkosti. Má se prý vyhnout cigaretám, alkoholu a ženským. Ty první dvě podmínky ukázněně naplňoval...
Ani Francouz nebyl k zahození. Veselý chlapík, každý den dobře naložený. Rozdával nám mentolky i když si technika zrovna dělala co chtěla. Na všechno měl čas a rozhodně se nenechal stresovat. Domluva s ním byla obtížná, ale zpětně musím uznat, že si vlastně nejmíň hrál na specialistu. Spíš si dokázal udělat legraci i sám ze sebe. Jiný Němec kterého vzpomenu, s vizáží holiče a šíleným výrazem ve tváři, to dotáhl až na samostatného koncernového specialistu. Jeho nečekané vpády do firmy a zásahy do fungujících technologií, vždy znamenaly naše týdenní úsilí o návrat do původního stavu. Ten by snad mohl ve svém "jiném městě" rovnou zůstat.
A pak přišli další, ať to byli Valaši, Slezané, Slováci. Všichni s aurou specialistů a nakonec také jenom omylní obyčejní lidé. Vrcholným zážitkem byl příjezd odborníka z Prahy. Žádali jsme ho o jisté informace. Nemůže nám je prý předat,jsou natolik specifické, že bychom je nepochopili. Chybí nám na to prý mimo jiné vzdělání. Provoz a montérky ale mohou i klamat. Po ujištění, že jeden z našich kolegů je ing.a druhý Bc., šel s pravdou ven. "No víte, kdybych vám to řekl, co bych pak dělal ?" A právě o tom asi budou všichni ti odborníci, kteří přijíždí z jiných měst....
