Tento článek se zabývá kritickým rozborem dvou známých písňových textů Petera Nagyho a Waldemara Matušky a je věnován bývalé poslankyni K.K., strany VV, především za její přínos domácí politické kultuře, kdy dokázala, že politika jde dělat úplně "jinak" než za dinosaurů, mladě, svěže, čistě a slušně, bez podrazů, lží a manipulací. A hlavně důvěryhodně!
Peter Nagy - Kristýnka
"Kristýnka by mala dnes
už o dva roky dlhšie vlasy
a plač mi skáče do slov vieš
keď zas a znova premietam si."
- autor se vyjadřuje ke vzhledu poslankyně, nezdá se mu délka jejích vlasů. I mě se líbí mnohem víc Kačenka Klasnová, ale tu už urval Vítek, takže nic. Co se týká toho "plače", tak ten mi skáče do slov také, aniž bych nad tím musel nějak zvlášť "premietať".
"Bol som pri nej dole hneď
kým jej výkrik doznel v ozvenách
a za viečkami našiel tlieť
dve zľaknuté svetielka."
- autor se pustil na tenký led jinotajů. Když měl "výkrik doznít v ozvenách", mohl by si někdo myslet, že jde o záznam sofistikovaného odposlechu z Kristýnčiny ložnice. A to i v případě, že byl "pri nej dole hneď". V dalším verši se už ztrácím, "zľaknuté svetielka" ale určitě nevidím, spíš drzé čelo spratka, který nepoznal normální život, jen ten politický hnus.
"Čo sa robí v mojich žilách
o to sa nik nestará
nikto nezachytí tvoje laná
keď sa rútiš z kolmých skál."
- autor se přiznává, že to v něm vře. A to ještě neví, co se odehrává v žilách mých! Samozřejmě, že se o to "nik nestará". Koho by to taky zajímalo? A pozor, v další části už je jasně popsán nezadržitelný pád mladé političky, která se obrazně "rúti z kolmých skál".
"Ty si jediná, z nás
tak blízko pri oblakoch
ty si jediná, z nás
tak blízko pri oblakoch, pri oblakoch."
- autor opěvuje Kristýnku jako "jedinou z nás". Myslím si, že má úplnou pravdu a že K.K.je opravdu jediná z nás. Věřím tomu. Opravdu doufám, že je jediná. Snad proboha ano. "Blízko pri oblakoch" zatím bohužel ještě ne.
"Spíš Kristýnka snáď len spíš
neverím poď a vstaň ten pád bol možno len klam.
Spíš Kristýnka snáď len spíš
ty musíš hore ísť k oblakom sme už na dotyk"
- tady musím s autorem bohužel ostře nesouhlasit. Kristynčin pád rozhodně nebyl "len klam". Ten pád je totiž jasný úplně každému, snad jen Kristýnka to ještě nepochopila. Závěrečná výzva "ty musíš hore ísť" se pak už úplně míjí s realitou.
Tolik k Peteru Nagymu.
Waldemar Matuška - Kristýnka
"Stejně voní žluté květy šafránu,
jako tvoje jméno, Kristýnko,
stejnou chuť má vítr, co je po ránu,
jako tvoje vlasy, Kristýnko,
stejnou barvu, jako mívá oliva
mají tvoje oči, Kristýnko
stejně jako nouze mě to bolívá
když ty nejsi se mnou, Kristýnko."
- autor přirovnává vůni šafránu ke jménu Kristýnka. Proboha proč? Už jen to jméno přece zní hnusně tvrdě. A zase ty vlasy! Poslankyně by se měla konečně zamyslet nad změnou kadeřníka. Model "poscaná sláma" je definitivně nemoderní. Mě to bolívá taky, ale přesně jen ve chvílích, když "jsi tu s námi Kristýnko", sorry!.
"Stejnou píseň, jakou tlukou slavíci,
tluče tvoje srdce, Kristýnko,
tobě samo nebe slétlo do lící,
jak jsi krásná, moje Kristýnko,
jak je hladké portugalské hedvábí,
hladší je tvá paže, Kristýnko,
žádná jiná na světě mně nevábí,
jí chci jenom Tebe, Kristýnko."
- Ti slavíci prosím "tlukou" nebo Tluchou? Pořád musím myslet na Tluchoře, o kterém Kristýnka hovoří zásadně jako o Petrovi nebo Péťovi. Do lící slečně Kočí mělo sletět něco úplně jiného, než jen "samo nebe". To s tou krásou nekomentuji, každý blbne jinak a po svém. I kdyby mě žádná jiná na světě nevábila, tak do Kristýnky nejdu!
"Tolik jasu žádná hvězda nemívá,
kolik jeho v tobě, Kristýnko,
tobě snad i v noci světla přibývá,
věnuj mi ho trochu, Kristýnko,
hezčí nežli karafiát v zahradě,
hezčí je tvůj úsměv, Kristýnko,
mám tě rád a ostatní je nasnadě,
[:chci být navždy s tebou, Kristýnko :]"
- v závěru se autor přestává kontrolovat. Úplně se zajíká obdivem. Nevím proč, když já se musím zajíkat z úplně jiných důvodů. Světla do našich životů slečna politička vnesla dostatek. Teď jen, abychom jím nebyli úplně zaslepení a nerezignovali na vlastní rozum. Nemám tě rád Kristýnko a vůbec se za to nestydím, naopak, jsem na to hrdý. Možná jsi mladá, svěží, dynamická, ale těm protřelým dinosaurům nesaháš ani po kotníky. A nikdy nebudeš. Doufám, že už tě nikdy neuvidím ve veřejném životě.
Tolik k Waldemaru Matuškovi.
Takové krásné písničky a v tak blbé souvislosti! Omlouvám se všem, kdo je mají rádi a příznivcům obou interpretů. Příznivcům Kristýnky se neomlouvám. Nepředpokládám ani, že by se bez provedené mozkové lobotomie nějací našli.
