Jak jsem se plavil po Baťově kanálu.

Člověk je tvor suchozemský. Ve své soutěživosti ovšem občas bývá zasažen touhou, pokořit některý z vodních živlů. Jsem narozený ve znamení Vodnáře, ale vodě rozhodně nevládnu, ani se o to nepokouším. Vzájemně se respektujeme, řekl bych, že já vodu respektuji o něco víc. Přesto jsem se rozhodl plavit po Baťově kanálu. Ani všechny katastrofické vize, předem vykreslované, nakonec nedosáhly reality, která přichází většinou neočekávaně a pozvolna, tak jako voda plyne řekou...

Je příjemný sobotní den a s přítelkyní Petrou se chystáme na malou rodinnou oslavu.Volá mi kamarád Ruda a láká nás na plavbu po Baťově kanálu.Dnes opravdu nemůžeme, ale v neděli by to snad šlo.Na dnešní večer aspoň domluvíme posezení na zahrádce a přípravu na naši malou výpravu.Ze začátku se hodně těším, ale pak ani nevím proč, kde se vzaly tu se vzaly, přikradou se myšlenky, co všechno se v lodi může stát.Proto moje první otázka zní:"A mají tam plovací vesty"? Jsem ujišťován, že lodě jsou nepotopitelné.To byl Titanic ale taky...

Je neděle ráno a blíží se hodina našeho odjezdu.Počasí mi dalo malou naději, v Čechách byly hrozivé bouřky a dnešní ráno je trochu podmračené.Předpokládám, že za hromů a blesků by se plavba odložila.Jenže slunce se prodere velmi brzy a pálí plnou silou.Takže ukázněně chystám housky a buchty na cestu a chvilkami se vidím na dně kanálu, sám a opuštěný.Beru si proto žluté tričko, aspoň budu dobře vidět pod vodou.To už "Citrouš" brzdí před vchodem a vítáme se s Rudou a Marcelou.Ještě zkusím nadhodit pár katastrof, ale všichni mají v očích jedinou touhu.

Jsme ve Spytihněvi a snažíme si půjčit loď.No říkejme radši loďku nebo člun.Máme smůlu (já štěstí ?), všechny jsou zadané.Je krásně a svátek dětí, takže se ani tak moc nedivím.To už ale jedeme do Starého města.Jsme akční."Citrouš" si vrní po silnici a já se snažím na internetu hledat telefonní čísla.Skoro zavařím PDA, než jedno najdu.Nikdo to ale nebere.Jsme v přístavu a půjčovně lodí.Máme člun.Je hezký, takový bílý a má lodní motor.Jmenuje se Carollina.Probíhá školení s bodrým chlapíkem, který se tváří jako zkušený mořský (říční) vlk.Já se taky tvářím zkušeně, přitom jsem naposled řídil tak motokáru na pouti.

Vyplouváme ! Po ujištění, že v kanálu je 1,20 m vody nemám dokonce ani vestu.Jen prý nemám chodit po dně, mohly by mi tam zůstat boty.Jak humorné ! Říční vlk nás ujišťuje, že benzínu máme dost na celý den.Na den jsme si taky nakonec člun půjčili.Samozřejmě za výhodnou cenu.Krajinka kolem pozvolna ubíhá.Jako první padnou buchty.Samou radostí nám vyhládlo.Loďka má stříšku tvořenou tenkou plachtou, zatím nám sluníčko přijde zábavné.S Rudou se střídáme v řízení, Marcela se sluní na přídi, Petra se pohodlně usazuje.Potkáváme první loď a užíváme si přátelské atmosféry na vodě.Zdravíme ostatní řekoplavce a oni nás.Z břehů na nás mávají děti, potkáváme rybáře a vyhýbáme se jejich vlascům.

A je to tady.Blížíme se k první plavební komoře, neboli zdymadlu.V rychlosti si opakujeme všechny instrukce, jak se máme chovat.Ruda, toho času kormidelník a kapitán v jedné osobě, ubírá plyn.Já jsem asi plavčík a hlavně lanař.Mám za úkol držet lana uvnitř komory.Jsou tak krásně promočená... Hladiny se vyrovnávají,vrata se otevírají a my zase plujeme.Všechno šlo hladce.Až příliš.Zvládneme i první kotvení a návštěvu bufetu.Jsou tu kolaři a kolařky, bruslaři a bruslařky a námořníci a námořnice.Vlastně nářečníci a nářečnice.Pivo přijde vhod.A zase vyplouváme.

A jsou další zdymadla a mosty a lodě.Kolem břehů vidíme lužní lesy, krásné stromy, volavky, čápy i vážky.Přestávám se bát, že se utopíme.Líbí se mi tady.Jsme opět ve Spytihněvi, tentokrát po vodě.Po krátké domluvě pokračujeme dál.Časově jsme na tom dobře.Vjíždíme do koryta řeky Moravy.Ta šířka budí respekt.Trochu tu houstne provoz, ale místa je dost pro všechny.Na plný kotel brázdíme až do Napajedel.Po obrátce se však přestává dařit.Zrovna když všichni myslíme na občerstvení na Rejdě, ohlásím realitu, která nás právě dostihla:"Něco tu smrdí".Ano. je to náš motor, který vypouští docela rozkošné obláčky dýmu.

Ztroskotali jsme.Věděl jsem to.Proto nejsem vůbec překvapený. Narozdíl od ostatních.Lehká panika přechází v těžší hysterii po zjištění, že motor nejde nahodit.Zoufalý telefonát říčnímu vlkovi mě opět nepřekvapil.Nebere to.Je přece neděle.Přemýšlím, k čemu vlastně ty mobily jsou ? Z břehu na nás mávají dobří lidé.Na dně lodi jsou pádla.Přichází čas poctivé ruční práce.Kapitán mě brzy tvrdě zkritizuje za laxní pádlování.Sám pádluje jako fretka.Kam ti lidi pořád spěchají ? Jsme u břehu.Dobří lidé nám darují něco benzínu, vzácné to tekutiny.Bodrý vlk, možná admirál, se spletl.S benzínem to nebylo tak žhavé.Prostě došel.Zřejmě jsme túrovali lodní motor až příliš.Dobří lidé z břehu nechtějí ani peníze.Zachránili nás jen tak pro radost.Řeka čaruje.

A zase jedeme ! Hladina pod námi ujíždí, čeříme bílé chmýří na hladině, které padá z okolních stromů.Kotvíme na Rejdě.Máme další technický zádrhel.Nejde vypnout motor.Ale je to drobnost.Jen se utřepal jeden důležitý drátek.Stačí ho přiložit ke kontaktu a je klid.Při jídle však přetrvávají lehké obavy, jestli ještě nastartujeme.Dobrá věc se nakonec podaří.Vracíme se.Spytihněvské zdymadlo je plné diváků.Někteří nás fotí, nebo natáčí kamerou.Ale my "zkušeně" najíždíme i laníme.Opět vyplouváme a věříme, že člun vrátíme včas do přístavu.Zdymadla zavírají v 18 h, tak máme nejvyšší čas.Sluníčko nám od vody ukázalo svou sílu.Jsme všichni přismahnutí na různých místech.Jsme 4 buřtíci.

Naše pozornost trochu opadá.Opět se poddáváme tomu pocitu z plavby, který zpětně hodnotím přes všechny malé překážky pozitivně.A je tu opět zdymadlo.Už na první pohled nefunguje.Obsluha něco kutí u rozvaděče.Pak uvidím hasák, pak ještě větší, kus trubky...Přechází se na ruční ovládání.Otevírá se nám jen půlka vrat.Vjíždíme.To že nefunguje vypouštění vody, pak ani není takové překvapení.Mezi tím se sešla asi půlka obyvatel blízké vesnice a všichni napjatě sledují osud 4 spálených bláznů v kocábce, uvězněných uvnitř komory.Krmím psa bez oka, našimi tyčinkami.Přiběhl bůhví odkud.Přemýšlím o absurditě této situace.Přijde mi to postmoderní.

Po asi 45 minutách jsme venku.Můžeme plout vstříc šťastným zítřkům.Sluníčko zapadá a trochu se u vody ochlazuje.Nebo už máme úžeh.Přestávám mít jistotu, že vnímám všechno správně.Jsme ve Starém městě a vracíme loď.Samozřejmě nejde vypnout motor.Ale nikomu to nevadí.Vyzvedneme zálohu a vracíme se k autu.Na kolenou mám vypálené něco jako chrániče.Ruce jsou spálené, zvláště ta pravá.Jak zvláštní.Odjíždím s pocitem, že den strašně rychle utekl, i když se zdánlivě nic nedělo.Každému ale můžu takový výlet doporučit.Na Baťově kanálu i řece Moravě je pohoda a zábava.Myslím si, že výletů s takovou atmosférou není nikdy dost.Doufám, že se ještě vrátím.A rád !