Hospodské řeči aneb Robotokomplex.

Víkend je pryč a zůstala z něj jen trocha vzpomínek. Tak je to vždycky. Volné dny utečou hrozně rychle. Podařilo se mi prožít docela zajímavý víkend a při hledání tématu pro blog, jsem se rozhodl vypozorovat, jaká témata se v těchto dnech probírají v různých restauračních zařízeních. Není pravda, že bych dny volna jenom proseděl v hospodě,i když se to tak může zdát. Ta hospoda byla vždy jen vyvrcholením jiné činnosti před tím. Odpočívat se dá aktivně nebo pasivně. Tentokrát jsem volil něco mezi.

Moje páteční účast na utkání hokejové extraligy, byla po velmi dlouhé době příležitostí, shlédnout nějaký vrcholný sportovní podnik na vlastní oči. Bohužel se nejednalo o zápas play-off, ale jen z povinnosti dohrávané soutěže play-out. Společně se mnou utkání sledoval kamarád, říkejme mu třeba "podnikatel". Po divokém zápase, ve kterém padlo 11 branek jsme se odebrali do nejmenované restaurace. Zde na nás čekal další kamarád, říkejme mu "učitel". Všichni společně jsme se pustili do debaty a čekali na třetího kamaráda, který by mohl vystupovat pod označením "dělník".

"Učitel" nás seznámil se situací ve škole. Chybí 9 jeho kolegů a tak supluje i předměty, kterým vůbec nerozumí. Celkem klasický stav našeho školství. Také se trochu chlubí návštěvou krajského hejtmana a dalších politiků ve škole a popisuje jak se při ní jeden z žáků pozvracel. Vyblíz jako v seriálu Simpsonovi mu ale zatím neříkají. To "podnikatel" začíná poněkud ponurými informacemi o společných známých s "učitelem" a jejich dětech. Takže se dozvídáme, že jedno dítě má leukémii a druhé dítě jiných známých dokonce zemřelo při tělocviku. "Ještě nějaké "dobré" zprávy" ? ptám se, čímž končí první "podnikatelův" blok.

Přichází "dělník" a rychle stihneme probrat hokejový zápas, ze kterého jsme právě přišli. Pár slov padne i o fotbale a především o anglické Premiere league, což je nejkvalitnější soutěž v Evropě. Několik slov věnujeme i festivalu Metalmánie, který právě aktuálně probíhá v našem městě. Dále "dělník" hovoří o situaci ve škole, do které chodí jeho dcera a o "vládnutí" současného ředitele v ní. U tématu si celkem notuje s "učitelem". Spíše jen poslouchám a jako zaměstnanec velké firmy se trochu divím, že pokroucené vztahy mohou být i v tak "přátelské" instituci, jakou by měla škola být.

Později sám nadhodím téma postavení jednotlivce v systému. Na mysli mám jak systémy státní, politické nebo firemní, případně jakékoliv jiné. Tvrdím, že neexistuje nepostradatelnost a nepostradatelní jedinci a že dobrý systém se vyznačuje tím, že při neúčasti jakéhokoliv jedince, funguje dál a plní všechny funkce. Panuje na tom celkem shoda. Není možné aby firma nevyráběla, opustí-li ji nějaký pracovník, není možné neučit, při neúčasti učitele, není možné nehrát zápas, při zranění sportovce, není možné zavřít firmu, při neúčasti podnikatele.

Co by to bylo za posezení v hospodě, kdyby nedošlo na politiku ? A tak probereme Mašíny, se kterými přichází ve svém dalším bloku "podnikatel". Názory nejsou jednoznačné, spíše se shodujeme, že opravdu ověřených informací, jak vlastně všechno bylo, je strašně málo. Přesto si někteří lidé dokážou dělat strašně silné názory, což je z mého hlediska pozoruhodné. Dokonce se shodujeme, že nám chybí kvalitnější vědomosti z historie jako celku. V historii je mnoho poučného a od našich školních let uplynulo hodně vody. Probereme také Bursíka a jeho věk, Stranu zelených i další aktuality. Jako nesmysl shodně označujeme návrh na účast policie u dopravních nehod se škodou až nad 250 000 Kč.

Pomalu končíme tento večer. Samozřejmě jsme toho probrali víc, ve stylu textu známé písně: "Probereme všechno možný, ženský, fotbal, politiku. Nic nestojí za nic, ale hlavně, že nám chutná". Jako úplný bonbónek na závěr si nechávám vzpomínku "dělníka", kterak za svých mladých let pracoval na stroji s velmi poetickým názvem "Robotokomplex". Jeho osudy by možná byly na román, protože při práci na Robotokomlexu stihl být lákán do řad tehdejší KSČ, čemuž naštěstí odolal, aby se později vydal pracovat do USA a po autonehodě za velkou louží a krátkodobém návratu do ČR, se rozhodl zkoušet štěstí v Londýně, což se mu dařilo skoro 4 roky. Nevím, jestli si za tu dobu někdy na Robotokomplex vzpomněl.

Jak vidíte, v hospodách se člověk hodně dozví. Proto je dobré do nich chodit. Oblíbená témata jako sport, politika nebo práce do nich patří a je dobře, že si má člověk s kým promluvit. Jen toho času kdyby bylo víc, aby bylo možné své kamarády vídat častěji. Je ovšem možné, že by pak opadlo takové to správné napětí a nastala by krize témat. Věřím, že k tomu nedojde, protože právě zmíněné oblasti mi přijdou jako nekonečná studnice nových podnětů. A co vy, chodíte také rádi do hospod vést hospodské řeči ?