Žlutej sajrajt

Jsme zdravá země pečující o zdraví svých obyvatel. Naplňuje nás hrdostí, kolik zákazů a příkazů na ochranu zdraví zříme ve svém zorném poli.

Tak třeba takové kouření. Leckdo by mohl namítnout, že kdo se chce kouření vyhnout, vyhne se mu. Takoví ti nechutní individualisté vám budou tvrdit, že nikdo nikoho nenutí lézt do zakouřeného pajzlu, takže kouření v restauračních zařízeních není nutné zakazovat. Pryč s takovými kacířskými názory! Co když někdo nekouří, a přitom se rozhodne, že chce prudit ostatní zrovna v tom zahuleném pajzlu? To by tak ještě hrálo, aby by si každý prudič musel vybírat hospody podle toho, kde se kouří a kde ne. Samozřejmě jediná správná strategie je zakázat kouření plošně všude.

Anebo co třeba takový tuzemák? Nikdo při smyslech by se toho sice nenapil, pokud by měl na výběr mezi tuzemáčkem a karibským rumem, tuzemákem se prolévají jenom ti největší zoufalci, kteří by nejraději chodili hulit do zakouřených pajzlů – ale co kdyby si náhodou nějaký intoš spletl tuzemák se Zacapou a loknul si? Víte o tom, že tuzemák v sobě obsahuje přibližně 30 µg furanu na litr? A víte o tom, že furan je potenciální karcinogen? To by tak hrálo. Zakázat! Škoda, že to tentokrát té EU nevyšlo a jacísi zpátečníci zákaz zbojkotovali. Ale nebojte, bude líp, příště ty zpátečníky rozdrtíme.

A teď si představte, že stejní zpátečníci teď mají nové téma a začali brojit proti našemu národnímu zlatu, naší řepce. Namísto toho, aby tito kacíři byli hrdí při pohledu na velké širé žluté lány a radovali se z naší velmocenské pozice, protože ze všech okolních zemí máme největší podíl řepkou osázené plochy z orné půdy, plných 16 procent, vykřikují cosi o alergii. Oni si snad ještě myslí, že ten smrkový a borovicový pyl, ze kterého je dneska módní stavět žluté sněhuláky, je snad nějak kontaminovaný řepkou.

Tak třeba taková Šichtařová se tuhle rozčilovala, že každá hospoda musí zakázat kouření, aby se čoudu nemohl nedechnout ani ten, kdo chce. Každá škola musela odstranit automaty na nezdravé pochutiny, aby si cukru nelíznul ani ten, kdo chce. Tuzemák nám zakážou, aby se nenadrátoval potenciálním karcinohenem ani ten, kdo chce. Trávu nám zakážou pěstovat, aby si by nezahulil nejen ten, kdo chce, ale ani ten, kdo potřebuje, protože trpí roztroušenou sklerózou. Ale řepku nám daňově podpoří, aby ji musel inhalovat i ten, kdo se dusí alergií. Tedy asi tak 99 lidí ze sta.

Šichtařová je pitomá řepkofobka a nerozumí tomu. Řepka přeci vůbec není dotovaná! Řepka je jenom daňově podporovaná. Evropská komise schválila prodloužení programu státní podpory biopaliv v Česku až do konce roku 2020. Komise sice chvíli dělala fóry a zkoumala, zda daňové zvýhodnění biopaliv v Česku není proti unijním pravidlům, ale nakonec se nechala přemluvit a Čechům tuhle podporu dovolila. Dotace a daňové zvýhodnění jsou přeci dvě úplně odlišné věci: Sice obojí vede k tomu, že jsme řepková velmoc, ale každé jmenuje se úplně jinak! Takže mi tu laskavě nekažte takové bludy, jako že řepka je nějak podporovaná, či co.

Stát přeci musí vědět, co dělá, takže na řepku nadává jen lůza. Každý uvědomělý občan ví, že jsou to jen hloupé lži Putinových agentů, když někdo tvrdí, že biopaliva produkují víc jedovatých emisí oxidů dusíku než paliva fosilní. Že biopaliva zrychlují globální oteplování víc než ropné produkty. Že pěstování řepky pro biopaliva vyčerpává kvalitu zemědělské půdy a zamořuje vodu víc než plodiny pěstované pro potravu. Že pohonné hmoty jsou kvůli biopalivům dražší. Každý přeci ví, že děti jsou simulanti a kýchání, otoky, ekzémy a dušnost simulují jen proto, že jako pátá kolona chtějí naši řepku bojkotovat.

Zkrátka žádný dobrý koblihář na naši řepku nedá sáhnout. Buď jako my – buď koblihář!