Pro všechny ty, kdo touží po euru

Češi loni pracovali víc. Přesto vyrobili míň. Produktivita české práce poklesla. Výkonnost české ekonomiky se zhoršila. Důvod? Na zkoušku jsme si skrze intervence ČNB „jakoby“ přijali euro.

Až dosud, když jsem varovala před eurem a nadávala na intervence, mohl mi kdokoliv oponovat: „Ale vždyť je to jen bohapustá teorie! Vždyť každý ví, že slabá koruna pomáhá vývozcům a skrze vývozce pomáhá nám všem.“ Ano – tohle byla častá argumentace.

Ne však už víc. Teď už by nikdo neměl tvrdit, že intervence byly užitečné, že slabá koruna ekonomice pomohla a že bychom měli urychleně přijmout euro. Máme totiž již důkazy, jak to bylo skutečně.

Těmi důkazy jsou data OECD. Z nich vyplývá, že pracovníci v České republice v roce 2016 odpracovali téměř o2,5 procenta víc hodin než v roce 2015, i přesto ale ekonomika rostla o dvě desetiny procentního bodu pomaleji. Neboli řečeno jinak a srozumitelněji: Českým pracujícím poklesla produktivita práce.

Když mluvím o produktivitě práce, lidé se často bouří: Vždyť přeci pracujeme hodně! Neflákáme se! Tak jak si může někdo sprostě dovolit říct, že máme nízkou produktivitu? No – o tom to totiž není. I kdybychom se přetrhli a pracovali od nevidím do nevidím, v ekonomickém slova smyslu to produktivitě nepomůže. Produktivita je totiž daná ne mírou naší snahy, ale tím, jak je země rozvinutá: Kolik má dálnic. Kolik má letišť. Kolik má moderních technologií. Když dáte jednomu kopáčovi do ruky krumpáč a druhému sbíječku a postavíte je vedle sebe na beton, ten se sbíječkou bude hotov mnohem dřív, i kdyby si u toho dal pětkrát pauzu na cigaretu. Byl totiž na rozdíl od svého kolegy s krumpáčem vybaven technologiemi.

A technologie je přesně to, co nemáme. A co víc, je to přesně to, co nám utíká stále víc ve srovnání například s Německem.

Proč ale nemáme technologie? Protože se jim dobrovolně vyhýbáme. Hned nadvakrát.

Zaprvé česká vláda se dlouhodobě, tedy míněno ještě před posledními volbami a ve starém složení, podbízí investicím, které u nás hledají jen a pouze levnou práci a nikoliv technologický rozvoj. Symbolem, byť zdaleka ne jediným příkladem, se stal sklad Amazonu v Dobrovízi u Prahy. Tahle obří hala sice už je a ještě víc do budoucna bude vybavena roboty, ale lidé, kteří v ní pracují, s klidem nemusí mít téměř žádné vzdělání a dostávají jen velmi nízkou mzdu. Technologicky to tedy naši ekonomiku nikam neposune; pouze takový typ investic dá mizerně placenou a nekvalifikovanou práci lidem v okrese, který bojuje s vysokou přezaměstnaností a nedostatkem pracovních sil, takže tito lidé pak chybí jinde v kvalifikovanějších výrobách. Takové investice nepotřebujeme. Na takové investice se totiž nabalují jak písek na mokrou zadnici další a další sklady a podpůrné provozy, které všechny mizerně platí, nepotřebují kvalifikované lidi a neprodukují žádnou vysokou přidanou hodnotu. Ekonomika se pak pomalu mění na montovnu. Ztrácí produktivitu, zastarává.

A pak tu máme druhý důvod, který s tím prvním souvisí. Intervence ČNB simulovaly vlastně přijetí eura tím, že kurz koruny zakonzervovaly na nepřirozeně slabé úrovni. Výsledkem bylo, že podniky byly v podstatě donucené konkurovat cenou, nikoliv kvalitou. Mělo to stejný efekt jako vládní podpora skladů: Tlačilo to podniky do toho, aby konkurovaly v zahraničí levnou a jednoduchou prací. Ne kvalitou. Ne technologiemi. A zase znovu výsledkem byla ztráta produktivity. Zastarávání.

Největší bolístkou naší ekonomiky jsou momentálně nízké platy: To je přesně výsledek našeho experimentálního přijetí eura a zafixování kurzu. A teď se k tomu ještě navrch přidává propad produktivity. Neboli naše ekonomika je na vrcholu svých možností, víc už se životní úroveň lepšit nemůže, pokud nepřijdou změny. Tedy pokud se neotevřeme technologiím. Pokud si nepřestaneme hrát na levnou montovnu. Pokud nenecháme korunu spontánně posílit.

Mimochodem, víte, ve kterých zemích loni ještě taky produktivita propadla? V Řecku a v Itálii. Tedy v zemích, o kterých se dlouhodobě ví (ale nesmí se to moc nahlas říkat, aby se v Bruselu nezlobili), že euro neměly přijímat.

Od konce intervencí ještě neuplynuly ani dva měsíce a už koruna posílila o 65 haléřů k euru. Protáhněte to čistě hypoteticky do budoucna a za rok bychom byli někde na 22,40 korunách za euro. To je rychlost posilování jak blázen. (A to ještě je stávající tempo posilování koruny brzděno tím, že mnoho spekulantů, kteří na posílení koruny po intervencích spekulovali, se teď koruny zbavuje a tím rychlost posilování brzdí.) Novinové články o tom, že „koruna překvapivě nevykazuje sklon posílit“, by tedy byly směšné, kdyby nebyly použité jako forma lobbystického tlaku na urychlené přejetí eura, což je spíš k pláči.

Takže tedy ještě jednou a natvrdo: Dnes už máme důkaz, že volání po přijetí eura je voláním po zničení ekonomiky a po tom, abychom se zařadili po bok ekonomicky rozvrácenému Řecku a Itálii. Jen něco málo přes tři roky a naše „jakoby-přijetí“ eura už stačilo k tomu, aby si naše ekonomika pohoršila, aby ztratila produktivitu. Vezměte na vědomí, že do eurozóny je jen jednosměrná jízdenka – tedy napořád.