Právo na soukromí zrušeno

Když byl můj muž v USA, smál se, že všude mají napsaná varování před vším. I koupil si u stánku v jakémsi papírovém obalu jídlo.

Na obalu svítil nápis: „Pozor pálí.“ Můj drahý muž se smál, až se za břicho popadal, jací jsou ti Američané ale pitomci, když nechápou, že co se smaží, pálí. A rozesmátě kousnul do jídla. Pak už se popadal za jazyk, neb si ho spálil.

Jaké je z toho ponaučení? Varování a zákazy jsou k ničemu v případě, že je lidé nechtějí respektovat. A respektovat je nechtějí, když si myslí, že zákazy jsou jen buzerací. A to si myslí, pokud je zákazů a varování příliš. Potom vypínáme selský rozum a stáváme se na ochraně shůry závislí.

A zrovínka tak tomu je u dopravních značek, zákazů a příkazů. Tak třeba u nás se smí na dálnici jet jen 130 km/h. Sáhněme si na srdce - kdo tak vždy jezdí? Jedete 130 a skoro všichni vás předjíždí. My, Češi, prostě pravidla nedodržujeme. Teď však státní úředníci přišli s myšlenkou, že nás k tomu donutí. Plánují se obří investice do kamer, které budou piráty silnic sledovat. A to nejen na dálnicích, ale i na silnicích první třídy. Do roku 2020 stát proto vynaloží 17,5 mld. do instalace tzv. inteligentních systémů. Státu jde hlavně o represi: "Uvítal bych, kdyby například mýtné brány měřily rychlost a mohly sloužit k trestání neukázněných řidičů," řekl třeba ministr dopravy Dan Ťok.

Na jednu stranu je to skvělé, pravidla jsou přeci od toho, aby se dodržovala. Ale… ale co když jsou ta pravidla hloupá? Co když jich je moc a jsou zbytečná?  Co když je lepší se nejprve zamyslet nad tím, zda jsou ona pravidla vhodně nastavena? Máme na silnicích tolik značek, že se v tom maglajzu občas ani nedá orientovat. A znám několik míst, kde nikdo neví, kolik se má jet, protože se na silnici rychlostní limit neustále mění.

Bylo by jistě skvělé, kdyby nový kamerový systém přinesl méně nehod. Jenomže o tom silně pochybuju. Určitě znáte tu situaci, kdy všichni vědí, že je měří radar, a místo na silnici hledí na tachometr. To není zrovna optimální stav. Počítám, že brzy to nějaké chytré úřední hlavě dojde a nakáže všem povinné aktivní tempomaty. A nakonec se v zájmu bezpečí zakáže lidem vůbec řídit, protože počítače přeci řídí auta přece lépe. Koneckonců technologie na to je již známá. Ale to pořád není to, co mě trápí nejvíc.

Úplně nejvíc mě trápí ochrana soukromí. Už teď trpím div ne stihomamem, že mě neustále někdo sleduje. Sledování přibývá. Sledují vás na benzínce, jestli neodjíždíte bez placení. Sledují vás v obchodě, jestli nekradete. Sledují vás na ulici, jestli starým babičkám nekradete kabelku. Sledují vás na silnici, jestli dodržujete předpisy. Sledují vás na Googlu, kde je zajímá, co hledáte. Sledují vás na Facebooku, s kým si píšete. Sleduje vás mobilní operátor, který neustále ví, kde jste. Sleduje vás banka, co platíte kartou. Sleduje vás berňák, sleduje vás staťák, sleduje vás sociálka, sleduje vás soused, sleduje vás tchýně, sledují vás všichni. Soukromí přestalo existovat. Je to vážně super, že bude nižší kriminalita. Ale řeknu vám: I soukromí má svou cenu a není zrovna malá.

Takže asi takhle: Když stát vymýšlí, jak naložit se 17 miliardami, které nám předtím vzal, bych byla radši, kdyby je dal na opravu silnic. Když nebudete zírat na rozbité silnici na tachometr, ale na opravené silnici před sebe, také se zvýší bezpečnost.

Jen tak mimochodem, celkem by mě zajímalo, jak se bude vybírat dodavatel technologie pro nový kamerový systém a kolik si vezme z pokut. Nejspíš nás totiž bude sledovat další soukromá společnost (ehm, k čemu tedy máme státní policii?). Dobře všichni víme, jak jsou u nás zneužívány odposlechy – jak tedy asi budou zneužívány kamery? Kdo zajistí bezpečnost dat?

Mou svobodu mi neustále někdo bere. A nejen na dálnici. Údajně se už pracuje na tom, jak zakázat vjezd do Prahy. Už nestačí, že nemohu parkovat na parkovišti, protože je na něm jakási zóna, která mi tvrdí, že jsem občanem druhé kategorie, protože v ulici nebydlím. Jak prosím? To si nejsme rovni? Máme přeci kvóty na všechno: Na imigraci, na počet žen ve vedení firem, na tohle a ono – tak jak to, že nemáme kvóty na to, aby v každé ulici směli parkovat i přespolní? Bydlíte tu? A chcete tu parkovat? OK – kupte si garáž. Veřejné místo je jednou veřejné, tak nechť je na něm povoleno parkovat celé veřejnosti, nebo nikomu.