Koruna brutálně oslabila. Bez zaváhání v minulých dnech vyskočila nad 28,00 CZK/EUR a v jednu chvíli se dokonce obchodovala až nad 28,50 CZK/EUR. Média neklid ještě vygradovala. Celkem vlivný The Wall Street Journal napsal, že česká koruna je prý nejvíc oslabující měnou světa. Dokonce je prý „horší“ než rubl. A v tu chvíli veřejnost zpozorněla. Co zpozorněla – ona se začala bát. A že prý na tom asi musíme být opravdu špatně, když máme tu nejhorší měnu světa…
Takže popořádku. Zaprvé můžeme konstatovat, že dokonce i ve světových médiích pracuje pár patlalů. Posuzovat 10. ledna výkonnost měny jen od počátku roku je asi tak chytré, jako tvrdit, že Porsche 911 je pomalé, protože právě stojí na červené. (Pochopitelně z pohledu posledních několika měsíců je koruna překvapivě stabilní a naopak nejvíc ztratil rubl.)
Zadruhé neméně „chytré“ je tvrdit, že oslabení (nebo posílení) měny je špatnou (či dobrou) vizitkou pro ekonomiku. Slabost či síla měny je důsledkem spousty faktorů, od vývoje zahraničního obchodu, přes nastavení úrokových sazeb nebo pohyb kapitálu, až po množství zajišťovacích operací ze strany podniků. Rozhodně to ale není něco, na co bychom měli používat hodnotové soudy typu „špatné či dobré vysvědčení“. Asi takhle: Už několik let se mluví v globálním měřítku o takzvaných měnových válkách. Je to snaha jednotlivých zemí co nejvíc oslabit svůj kurz, a tím podpořit zahraniční obchod. V měnových válkách vyhrává, kdo svou měnu dokáže oslabit nejvíc. Není to pak s onou „špatnou vizitkou pro ekonomiku“ trochu divné…?
Ano, článek ve Wall Street Journal byl poněkud mimo mísu. Zbytečně veřejnost znepokojil. To však neznamená, že by skok koruny na počátku tohoto roku nestál za pozornost. Jakkoliv nelze mluvit o „špatné vizitce pro ekonomiku“, přesto pro české spotřebitele je toto oslabení koruny jasně nevýhodné. Prodražuje značnou část dovozů a činí Čechy v zahraničí chudší. (Výhodné je naopak pro exportéry, ovšem jen pokud nejsou již zajištění.) Co tedy vlastně korunu tak razantně oslabilo?
Žádné hmatatelné ekonomické důvody to nebyly. Máme rekordní přebytek zahraničního obchodu, žádný odliv dlouhodobých investic se nekoná. Kdyby byla koruna ponechána působení jen tržních sil, měla by sklon sílit. Jenomže koruna je právě nyní všechno jen ne tržní. Koruna je zcela pod vlivem České národní banky (ČNB). Pravým důvodem jejího oslabení je totiž to, že spekulanti se začali bát, že by centrální banka mohla opět proti koruně intervenovat. A že by ji mohla při příští intervenci oslabit až nad 29,00 nebo dokonce 30 CZK/EUR. Zvláště silně přilila oleje do ohně bývalá centrální bankéřka E. Zamrazilová. Ta prohlásila, že bude prý ve hře posun až na 30 korun za euro. A podle názoru většiny spekulantů paní Zamrazilová přece byla v bankovní radě při poslední intervenci, takže ví nejlépe, co se honí bankéřům hlavou, ne?
No jo, ale proč by měla ČNB znovu intervenovat? Ten důvod se jmenuje překvapivě levná ropa a díky ní také překvapivě nízká inflace. Inflace je tak nízká, že momentálně ČNB vůbec neplní svůj předsevzatý inflační cíl. Zatímco ČNB by měla inflaci směrovat ke 2 %, v realitě rostly spotřebitelské ceny v prosinci jen o 0,1 %. To už je skoro deflace, tedy pokles cenové hladiny. A té se centrální banky bojí jak čert kříže.
Bojí se jí, protože se domnívají, že deflace je příčinou pomalého hospodářského růstu. Uvažují tedy takto: Oslabíme ještě víc korunu, tím uměle vyvoláme inflaci, tím ekonomika poroste rychleji. Ano, slabá koruna a strach z deflace jsou vlastně dvěma stranami téže mince.
Bohužel celá tahle diskuse je přinejmenším uhozená. Deflace totiž není příčinou, ale důsledkem globálně relativně pomalého růstu! Pokud zvýšíme uměle inflaci, budeme tu mít pořád stejný růst a navrch ještě inflaci. To, že klesá cena ropy a máme tedy levnější benzín, je přeci pro Evropu dobrou zprávou a nikoli špatnou! Zůstává stát rozum nad tím, jak jsou mnozí ekonomové zbytečně automaticky vyděšení, když vidí záporné znaménko u inflace. My nyní přeci vůbec nemluvíme o deflaci vyvolané pesimismem, který odkládá spotřebu a investice. Nyní mluvíme o deflaci, která je daná tím, že nebudeme muset platit tolik peněz producentům ropy! Tyto peníze nám zůstanou a my za ně můžeme nakupovat a investovat. A tedy roztáčet kolečka ekonomiky. Tahle deflace není nic špatného, je naopak pro spotřebitele příznivá.
Centrální banky jsou ale utopené v číslech a pro stromy nevidí les. ČNB uvažuje o potírání té údajně „zlé“ deflace tím, že oslabí ještě víc korunu a tím zdraží dovozy. A ECB chce zase reagovat na pokles ceny ropy tím, že bude vykupovat evropské státní dluhopisy a tím sypat do ekonomiky ještě víc inflačních peněz. Snad jen německá centrální banky se v těch číslech zatím neutopila, z levné ropy si nic nedělá, vidí věc stejně jako já a s dalšími inflačními penězi nesouhlasí – ale je se svým postojem proti ECB příliš „malá“.
Tak si to tedy ještě shrňme: Tato deflace není nebezpečím. Nicméně centrální banka se jí přesto bojí. A proto uvažuje minimálně v teoretické rovině o umělém vyvolání inflace tím, že by ještě víc oslabila korunu. Tím by však spotřebitelé při nákupu zahraničního zboží zchudli. Pro ekonomiku by to nejspíš bylo horší než lepší. Až sem je to sice celkem bláznivé, ale ještě jakž takž přehledné. Chaos začíná v okamžiku, kdy má centrální banka navenek vysvětlit, co tedy vlastně skutečně hodlá dělat. Oslabí korunu, nebo neoslabí? Stane se teorie praxí?
A zde je zakopán pes. Různé osobnosti spojené s ČNB se v minulých dnech vyjadřovaly protichůdně. Respektive – protichůdně si jejich výroky přebrali spekulanti. Například guvernér ČNB ve svém blogu napsal, že podle jeho názoru intervence není nutná. Kurz koruny se zklidnil a koruna ihned posílila. Jenomže vzápětí už zase převládla nejistota, zda to náhodou neznamená, že intervenovat se bude, ale jen o pár týdnů později. A právě tato nejistota koruně do karet nehraje.
Bohužel poslední intervence byla tak špatně veřejnosti vysvětlená, že všechny zaskočila. Tehdy na sklonku roku 2013 ČNB tolikrát varovala, že zasáhne proti koruně a nikdy nic neudělala, až jí to všichni přestali věřit podobně jako v pohádce o pasáčkovi, který křičel, že na stádo ovcí jde vlk. A dnes tu máme plody této nedůvěry: Nikdo si není reakcí ČNB jistý. A tak ačkoliv naprosto vše v oblasti reálné ekonomiky svědčí pro silnější korunu, koruna naopak preventivně kvůli nejistotě z ČNB oslabila.
Pokud chce být ČNB důvěryhodná, všichni členové bankovní rady by se měli ke koruně veřejně vyjádřit a uvést své argumenty. A pak by měli hlasovat přesně tak, jak budou veřejně prohlašovat. Jen to korunu uklidní. Dokud to ČNB neudělá, bude koruna dál bláznivě poskakovat ve velmi širokém intervalu kolem 28 CZK/EUR, bude tedy uměle mnohem slabší, než racionálně odpovídá stavu ekonomiky. Teprve až spekulanti uvěří, že to ČNB myslí vážně s tím, že nebude intervenovat (a to nebude dřív jak v únoru), může koruna posílit zpět pod 28,00 CZK/EUR.
