Bílá Voda zbarvená do ruda. Ženy, kterých se bál ďábel.

Rychlebské hory jsou zapomenutým koutem naší země. Nesou si v sobě ale velké množství příběhů tak typických pro Sudety. Bílá Voda je koncentruje na jednom místě. 

Rychlebské hory jsou zapomenutým koutem naší země. Nesou si v sobě ale velké množství příběhů tak typických pro Sudety - vyhnání původních obyvatel po druhé světové válce, zánik řady obcí a osad, ale také násilnou deportaci stovek řádových sester komunistickým režimem do piaristické koleje v Bílé Vodě.

Ukryté před zrakem veřejnosti v místě, kam 99 % obyvatel země nikdy nepřijede, protože k tomu nemají pramalý důvod. Ze tří stran obehnané státní hranicí s Polskem procházející budovou kostela, z poslední strany masivem Rychlebských hor. Na místě, kde končí cesty. V nejsevernější části československého Slezska. V místě, které bylo obsazeno Němci ještě před podpisem Mnichovské dohody. Právě sem do Bílé Vody deportovali komunisté v roce 1950 během Akce Ř stovky řeholnic. Protože se jich báli. Vystřídalo se jich zde více než tisíc a řada z nich je na místním hřbitově také pohřbena. A poselství víry, která překonává demagogické kroky rudé vražedné mašinerie, Bílou Vodou prochází s neobvyklou intenzitou.

Do Bílé Vody scházíte z hřebene Rychlebských hor po červené turistické značce z Borůvkové hory – místa, kde se v předlistopadovém období setkávali českoslovenští a polští disidenti, a zaniklé osady Růženec. Z ní zůstala stát do současnosti jen bývalá fořtovna. I kaple byla rudým režimem v padesátých letech srovnána se zemí z obavy před konáním tradičních poutí. Když sejdete do Bílé Vody narazíte jako první na….protialkoholní léčebnu. Ta zde byla zřízena v polovině padesátých let minulého století jako svérázný impuls pro rozvoj obecně upadající nově osídlené obce.

V Bílé Vodě byla nedávno zavřena hospoda u svatého Floriána. I pár set korun jako měsíční náklad za zavedení EET a další utahování šroubů ze strany veřejných institucí k podnikatelům může být pro podniky v malých obcích likvidační. A ne, že ne. Doporučuji úředníkům ministerstva financí okružní jízdu českým, moravským a slezským pohraničím. V Jeseníkách, na Osoblažsku, v Krušných horách a v Pošumaví si vyslechnou své. Krátké video a pár fotek bývalého ministra popíjejícího kořalku s kominíkem ve vesnické hospodě realitu nezakryje.
Takže si pivo můžete koupit v místní samoobsluze. Ale nesmíte ho pít na místech, která obec vyhradila. Když čekáte na autobus do Javorníku za zastávkou u potoka – Bílé Vody, porušujete pitím piva, které si v hospodě dát nemůžete, protože neexistuje, místní předpis. Život je risk – vy pijete Holbu protipředpisově, hulákající chlapi na své zahrádce pár metrů od vás řádně dle pravidel.  

Hřbitov v Bílé Vodě je místem, které se vám vryje do paměti. Na jednom místě jsou tady koncentrovány osudy žen ze všech koutů naší země, které…neuhnuly rudému ďáblovi. Podle evangelia metaforicky víra přenáší hory. Nevím.  Ale příběhy těchto obdivuhodných žen ukazují, že minimálně pomáhá držet vlastní život v linii toho, co považuje každý jednotlivý člověk za správné, a kde jsou limity vnitřně zakázané sféry. Protože zlu… je třeba říct ne. Tyto ženy to dokázaly. I tento příběh by si měl nastudovat jeden bývalý ministr a řada dalších politiků, když srovnávají dnešní policejní a justiční systém s padesátými lety. Pánové, fakt to tak není. Sorry, jako.

A je moc dobře, že v Bílé Vodě můžete navštívit Muzeum izolace, internace a integrace. Příběh zdánlivě slabých a křehkých žen, kterých se režim bál natolik, že se je snažil schovat do nejodtrženější části země, ukazuje, že na slabost a sílu se dá dívat z různých perspektiv. Ony nad režimem, slibujícím spásu už tady na zemi, zvítězily.

Piaristická kolej, přilehlý kostel i další budovy jsou v poměrně slušném stavu. A čekají na využití a novou budoucnost. Stejně jako Bílá Voda, která na vás působí mírným bezčasím. Obec vytrhovaná opakované ze svých kořenů. Unikátní na objektu je také to, že když se za něj jdete projít, ocitnete se po pár metrech v Polsku.

Jakub Deml ve svém vyznání rodnému Tasovu a Vysočině napsal toto „Miluji tento svůj kraj, poněvadž s ním jdu na Golgotu: všichni budeme ukřižováni, i tato lípa, i tento žulový balvan, i tato pupava se svou olejovitou mačinkou, i toto modré nebe, i tato má studánka, i můj pes. Ale já miluji tento kraj, poněvadž vstane z mrtvých a vstoupí na nebesa. On ustavičně vstává z mrtvých a ustavičně vstupuje na nebesa a ustavičně krvácí na kříži. Kameny jeho budou volati a z úst nemluvňátek přijme chválu svou.“ A zárukou budoucnosti bude pro Bílou Vodu to, když lidé, jejichž rodiny nemají v kraji kořeny, časem začnou cítit totéž. Budou přesvědčeni, že k obci patří a ona k nim. Bílá Voda si to zaslouží. Stejně jako otevřenou hospodu.

Jeďte do Rychlebských hor!