Zákon, že se má ukradené vrátit, patří velmi pravděpodobně k těm nejstarším přirozeným zákonům lidské kultury. Ve chvíli, kdy se podobné principy zpochybní a přestanou respektovat, jde o ohrožení všech základních jistot společnosti. Hraje se o nástup totality.
Jen na okraj, s Danem Drápalem ve věci církevních restitucí nesouhlasím. Z určitých důvodů rozumím, proč má ten názor, ale... Podsouvat komukoliv, že se ve společnosti nemá hlásit o svá práva, je nemravné. Je to na stejné úrovni, jako bychom říkali zemědělcům, že se nemají hlásit o restituce a jednoduše to nechat plavat Takhle to opravdu nejde.
Víte, když zde komunizmus končil, zdědili jsme s mojí paní polozbořený dům po jejích prarodičích. Její děda zemřel ve vězení a babička doma, nedlouho po návratu z vězení, na následky špatných podmínek a naprosto zanedbané zdravotní péče v pracovním lágru, kde byla. Dům zabralo JZD a v podstatě ho zplundrovalo. Opustili ho, když se začaly propadat střechy a bortit krovy. Jako rodina jsme se však o něj hlásili a byl nám vrácen. Díky tomu jsme ho mohli opravit a dodnes slouží. Kdyby nám ovšem někdo radil, že máme být takzvaně nadpřirození a "nestarat se o majetek, jelikož máme být dle evangelia chudí", pak bychom si o něm pomysleli, že je s prominutím (...) Lidská přirozenost má jistě být v souladu s vírou, ale víra nesmí jít proti lidské přirozenosti. Nejde vůbec o to "nemít majetek a žít ze vzduchu jako andělé". Jde o to, že jsme voláni k tomu, abychom respektovali, že nás Bůh stvořil takové, jací jsme, tedy i s materiálními potřebami. Dokonce i Vzkříšený Kristus v určitém okamžiku řekl apoštolům, aby mu dali najíst. A na jiném místě vyprávění jim připravil upečené ryby. My jednoduše potřebujeme i hmotné statky, bez nich to nejde. Ale nakonec půjde o to, zda se svěřenými hmotnými statky nakládáme jako dobří hospodáři, v úctě a lásce k Bohu a k lidem. Tohle platí pro přirozenou rodinu i pro rodinu církve.
Přeji hezký večer a dík za dobrý článek.
