To s tím uklouznutím je trochu zavádějící příměr. Lepší je představit si, že vás někdo okrade a když je donucen vám to vrátit, tak chce z té vrácené věci svůj podíl, za to, že tu věc chvíli držel.

Problém je , že každé násilné donucení, aby se člověk vzdal části svého majetku, nebo svého výdělku, je zločinné a nemorální a je jedno jestli tomu říkáme znárodnění, nebo daně.

Pro každou křesťanskou církev by měla mít naprosto zásadní hodnotu odpověď na otázku, jaký názor by na to měl Kristus. Kristus například říkal, že nelze sloužit dvěma pánům - nelze sloužit Bohu i majetku. Pokud by někdo pochyboval o smyslu těchto slov, pak evangelia i celý Nový zákon nabízejí jednoznačný kontext.

Lidé v naší zemi ztratili důvěru v církve, ale nikoli bezdůvodně. Zejména římsko-katolická církev se naprosto zásadním způsobem mnohokrát kompromitovala zlem všeho druhu. Před rokem 1620 bylo více než devadesát procent obyvatel zemí Koruny české členy jiných křesťanských církví, než byla církev římsko-katolická. Po brutální popravě zástupců vzbouřených českých stavů nastoupila tvrdá rekatolizace, která měla převážně násilný charakter. Katolická církev se rychle stala jedním z největších pozemkových vlastníků v zemi, měla také vrchnostenskou moc, to znamená, že její majetek rostl z práce poddaných, nevolníků a především z robotní povinnosti, což byla forma otrocké práce. Příslušnost ke katolické církvi byla navíc povinná, a to včetně povinných plateb. Když císař Josef II. vydal v roce 1781 toleranční patent, lidé si mohli konečně zvolit jinou církev, kterou si museli sami financovat, ale povinné platby museli dál platit církvi katolické, "aby neutrpěla újmu", a to až do roku 1861. Křesťané nekatolického vyznání měli skutečně těžkou pozici, a to až do roku 1918 - přesně podle Kristových slov, který o nehodných kněžích říkal: "Sami nevcházejí a ještě brání těm, kdo vejít chtějí". Přesně z těchto principů vyrostla obrovská politická moc a majetek katolické církve. Před církevními restitucemi nabídla římsko-katolická církev ostatním církvím mnohem větší podíl na majetku,než jaký by jim fakticky náležel, a to právě proto, aby mohly mít církevní restituce zásadní rozsah a dopad. Pouze jediná církev na to nepřistoupila a nenechala se koupit. Taková je realita. Zůstává jen ta Kristova otázka, jestli lze sloužit zároveň Bohu i majetku.

Cuius regio eius religio Vám něco říká?

Karma. Jde o naše svobody.

Privatizovat, nebo socializovat?

Zkuste milá autorko přemýšlet o tématu obecněji. Cokoli co je připraveno a prosazeno divně upoceně t.j. ne účetně správně, ale jako politická dohoda s velmi vlažnou vazbou na skutečnost zakládá budoucí problémy v okamžiku změny politické garnitury. Strany, které to prosadily měly příslušné body ve svém volebním programu. Měly by být tedy chváleny jako ti politici demobloku kteří před volbami kopali hluboké zákopy a dnes vyzdvihují svou zásadovost. Ptejte se pravicových stran proč neustoupily z některých zásad se záměrem zabránit tomuto stavu ? Náš volební systém určuje, že vládní rozhodnutí vznikají jako konsensus vládnoucích stran - ne diktát. Každá musí ustoupit, žádné se nepodaří volební záměry prosadit na 100 procent. Účetně dané věci lze jako fakta těžko zpochybnit - politická rozhodnutí kdykoliv.

Na konci procesu, ať už byl jakýkoli, byla smlouva.

Podepsat smlouvu a pak ji porušit, protože ten podpis pod ní není moc populární, to je mimořádně nebezpečný nápad.

Pokud by náhrada škody pro onoho uklouznutého Vaška zahrnovala ušlý příjem, považoval bych za logické, kdyby z ní zaplatil daň z příjmu a sociální a zdravotní pojištění.

Uklouznutý Vašek? Vtipné a vkusné. Co taky očekávat od někoho, kdo dislokuje maršála Tuchačevského do Prahy či Mariánských Lázní. Hlavně uhnout z tématu. Dovoluji si poněkolikáté zopakovat dotaz - jak se jmenuje česká literární postava, která obdobně mělní diskuzi a kličkuje?