Promiňte, ale duchovní prázdnota nesouvisí s církví ani náboženstvím. Souvisí s vírou. Je jedno v co. Osobně věřím sama v sebe a sílu přírody. Příroda je pro mě Bůh - chcete-li. Ale k rozhovorům a vztahu k Bohu nepotřebuju zprostředkovatele. Je to osobní, niterná záležitost. Náboženství a potažmo církve uplatňují svou moc pomocí manipulace, přetvářky, strachu ze smrti a z neznáma. A z toho také bohatnou. Češi jsou vesměs lehce cyničtí realisti - k čemuž se ráda hlásím též - a proto se jim říká ateisti. Ale není to tak.

Mazané voršilky: Dům ND restituovaly, prodaly a teď ho chtějí vrátit zpět

Nešťastný příběh provozní budovy Národního divadla, kterou v roce 1990 omylem v první restituční vlně získaly sestry voršilky a za tři roky ji tajně a podezřele za milióny prodaly, má nečekané pokračování.

Dne 5. 2. 1993 řád bez jakéhokoliv upozornění budovu prodal firmě Themos. Ta divadlu nařídila, že musí objekt vyklidit do konce března 1993. To vedení divadla odmítlo, a od té doby vede s firmou Themos spor. Dne 6. 12. 2013 Krajský soud v Brně vyhlásil na firmu Themos konkurz a řád voršilek začal uplatňovat nárok na budovu.

Řád se obrátil i na insolvenčního správce Adama Sigmunda. Ten žádost voršilek odmítl. „Je pro mne velmi překvapivé a zarážející, že Komunita Římské unie řádu sv. Voršily v Praze přichází po více než 21 letech po převodu vlastnického práva ve prospěch dlužníka s tvrzením, že nepřestala být vlastníkem dotčené budovy, a se zpochybněním dlužníkova nabývacího titulu,“ sdělil voršilkám Sigmund. https://www.novinky.cz/domaci/348404-mazane-vorsil...

"Pokud se ohlédneme dál do minulosti, sto, dvě stě či tři sta let, pak většina našich příbuzných pravidelně chodila do církví, protože věřila v Boha. Takže vaši předci velmi pravděpodobně ze svých příjmů přispívali na církevní majetek."

To je právě ono, naši předkové neměli jinou možnost, než přispívat na církevní majetek, ať chtěli, nebo ne, jinak by jako heretici skončili na hranici. A když už to vypadalo, že mají jakous takous volbu, přišla rekatolizace, možná proto jste zvolila období 300 let zpátky, kdy už bylo "vymalováno".

Pokud se rozmáznete na chodníku a pojišťovna Vám vyplatí odškodnění, ať se Vám to líbí, nebo ne, přesáhne-li plnění částku tuším 20.000,- měla byste to uvést do daňového přiznání a normálně zdanit.

Mají-li však církve ve smlouvách odstavec, dle kterého se k danění těchto příjmů užije právní úprava z roku 2013, je pravděpodobné, že to církve ustojí. Teze Vojtěcha Filipa, že vzdal - li se stát předem svých práv, jedná se o neplatné ujednání, je úsměvná - o tom by nejprve musel rozhodnout soud.

,,dodatek,je to rok 2012,,

O církevním majetku hovořili v Historii.cs z 10. dubna historička Eva Doležalová z Centra medievistických studií Akademie věd ČR, církevní právník Michael Kučera z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy a historik Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd ČR. Moderoval publicista Vladimír Kučera, je to zajímavá a naprosto bez emoční diskuse, kdo máte šanci se k tomu dostat zpětně doporučuji přečíst.

Historie.cs

Jak církve k majetku přišly

Jaroslav Šebek — Eva Doležalová — Michael Kučera

Z čeho vznikalo bohatství církví a jak s ním nakládaly? Jaký byl vztah církví a státu, jakými procházel proměnami?

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447...

Zcela souhlasím

Zasloužená karma

Moc zasloužená není. Článek je poněkud tendenčně zaslepený pohled. Čtěte dále v diskusi. Paní Palková to podává bez emocí s uplatněním historických skutečností - ne politických handlů.

Díky za váš čas, který jste věnovala napsání článku, který je shodný i s mým úhlem pohledu i s názory a postoji Dana Drápala. S názory a postoji pana Marka Trizuljaka ale už historicky dost často nesouhlasím

Dobrý den, pane Beránku. To je normální, že v tom či onom někdo s někým nesouhlasí.

Přeji Vám vše dobré, s úctou.

dovolím si uvést co o tom napsal bloger pan Kulhavý-

Miroslav Kulhavý 5921 - Seznam a cenu t.z. restitucí si církev stanovila sama a stát výpočet jen převzal. Zlodějské předražení je zastíráno zdůvodněním, že nahrazuje nevydatelný majetek. Tam se schová vše i kdyby byla částka třeba dvojnásobná.

- Přímo výmluvné to bylo v popisovaných případech, kdy dva sousední restituované pozemky - soukromý a církevní měli velmi rozdílnou cenu - církevní násobně vyšší.

Ano, i přes Tomáškovu tečku jsem pro vyrovnání se s církvemi; hmotně i finančně. Ale stanovená výše je velmi předražená a proto nejschůdnější nápravou je zdanění. Církve by tomuto řešení měli jít samy naproti, jinak jejich společenský kredit, i tak dost nízký, spadne blízko k nule. Způsob, jak podvodně prošla restituce parlamentem je odsouzeníhodný. Předsedající paní Němcová porušila dlouholetý úzus a nechala hlasovat o povolení přestávky vyžádané na poradu stranického klubu a to v době, kdy už někteří poslanci byli na chodbě. Následné těsné hlasování "morálně" podpořil právoplatně odsouzený poslanec.https://trizuljak.blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddis...

Já k tomu přidám jen paradox, že církve se později začaly soudit i o to, co v zákonu o restitucích nebylo (některé nemovitosti, pozemky, lesy), zkrátka jsou opravdu nenažrané.

Trochu mi to připomíná dobu, kdy bylo schvlováno registrované partnerství osob se stejným pohlavím. Také říkaly, jak je to super, že jim to stačí. Situaci dnes známe.....

Zákon, že se má ukradené vrátit, patří velmi pravděpodobně k těm nejstarším přirozeným zákonům lidské kultury. Ve chvíli, kdy se podobné principy zpochybní a přestanou respektovat, jde o ohrožení všech základních jistot společnosti. Hraje se o nástup totality.

Jen na okraj, s Danem Drápalem ve věci církevních restitucí nesouhlasím. Z určitých důvodů rozumím, proč má ten názor, ale... Podsouvat komukoliv, že se ve společnosti nemá hlásit o svá práva, je nemravné. Je to na stejné úrovni, jako bychom říkali zemědělcům, že se nemají hlásit o restituce a jednoduše to nechat plavat Takhle to opravdu nejde.

Víte, když zde komunizmus končil, zdědili jsme s mojí paní polozbořený dům po jejích prarodičích. Její děda zemřel ve vězení a babička doma, nedlouho po návratu z vězení, na následky špatných podmínek a naprosto zanedbané zdravotní péče v pracovním lágru, kde byla. Dům zabralo JZD a v podstatě ho zplundrovalo. Opustili ho, když se začaly propadat střechy a bortit krovy. Jako rodina jsme se však o něj hlásili a byl nám vrácen. Díky tomu jsme ho mohli opravit a dodnes slouží. Kdyby nám ovšem někdo radil, že máme být takzvaně nadpřirození a "nestarat se o majetek, jelikož máme být dle evangelia chudí", pak bychom si o něm pomysleli, že je s prominutím (...) Lidská přirozenost má jistě být v souladu s vírou, ale víra nesmí jít proti lidské přirozenosti. Nejde vůbec o to "nemít majetek a žít ze vzduchu jako andělé". Jde o to, že jsme voláni k tomu, abychom respektovali, že nás Bůh stvořil takové, jací jsme, tedy i s materiálními potřebami. Dokonce i Vzkříšený Kristus v určitém okamžiku řekl apoštolům, aby mu dali najíst. A na jiném místě vyprávění jim připravil upečené ryby. My jednoduše potřebujeme i hmotné statky, bez nich to nejde. Ale nakonec půjde o to, zda se svěřenými hmotnými statky nakládáme jako dobří hospodáři, v úctě a lásce k Bohu a k lidem. Tohle platí pro přirozenou rodinu i pro rodinu církve.

Přeji hezký večer a dík za dobrý článek.

Kritici namítají, že zpráva od Ernst & Young, kterou zainteresované církve používají jako výrazný argument pro legitimitu restitucí, ve skutečnosti neposuzovala nárok jako takový, natož jeho výši, ale spíše coby kvalitativní metodický komentář. Firma Ernst & Young uvádí, že nezkoumala podklady („Neprováděli jsme účetní či statutární audit, marketingová, věcná ani jiná přezkoumání podkladů, které nám byly předány ze strany Objednatele...“) a šlo jen o posouzení kvalitativní a nikoli kvantitativní.Výsledky ČSÚ ukazují na značném nadhodnocení majetku.Naprosto v rozporu s přísliby provázejícími přijetí zákona (ostatně i samotné lobbování za církevní restituce bylo v rozporu se sliby zejména katolické církve z roku 1990, kdy katolická církev tvrdila, že majetek získaný výčtovým zákonem je jediný majetek, který budou požadovat vrátit[zdroj?]) je to, že katolická církev nezastavila soudní procesy o vydání majetku, které zahájila proti řadě obcí a soukromých osob.