Nacistická a komunistická totalita opravdu jedno byly

Nepochybně také pokud šlo třeba o filmy. Názorně se o tom mohli přesvědčit včerejší diváci ČT 1. Včera odpoledne tam běžel film Sobota s Oldřichem Novým, natočený v roce 1944. Večer byl potom uveden film Kulový blesk z roku 1978 s Rudolfem Hrušínským. Společné měly především to, že oba filmy ani náznakem nezavadily o drsnou aktuální realitu. Právě vrcholila druhá světová, kdy umírali lidé na bojištích celého světa, a popravám neušli ani v samotném protektorátu, nebo zase byli pronásledováni a vězněni třeba signatáři Charty 77 a mnoho dalších. Ale oba filmy byly plné pohody, popíjel se v nich koňak, či slivovice z Vizovic.

V upoutávce na film Sobota to aspoň bylo zmíněno: „Společenská komedie z roku 1944 byla natočena podle námětu Stáni Ratajové, což byl pseudonym významné divadelní herečky Olgy Scheinpflugové, která v době nacistické okupace měla zakázanou uměleckou činnost. Sobota je lehká, nenáročná komedie, která nese znaky tehdy vyráběného filmového zboží. Ve veselém tónu sloužila alespoň k chvilkovému úniku z nelehké doby.“

 Kdežto u Kulového blesku už vůbec ne: „Komedie scenáristů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka o největší akci v dějinách stěhování (1978). V komedii Kulový blesk se staneme svědky největší stěhovací akce v dějinách lidstva - dvanáctisměny. Celé přípravy a průběhu se ujme podnikavý doktor Radosta, a to s největší odpovědností. Od prvních chvil si počíná jako zkušený vojevůdce.Vynikající situační komedie pochází z autorské dílny Smoljak-Svěrák.“

 Pro úplnou ilustraci tak už snad chybělo jen uvedení třeba rozjásaného filmu Bylo to v máji s Jaroslavem Marvanem, natáčeného v době poprav členů skupiny Milady Horákové v roce 1950. Ale i tak včerejší výběr poskytl vnímavému divákovi ponaučení v tom, že slušný člověk se může po dobře vykonané práci bavit za všech režimů. Bylo to taky pádnou odpovědí všem kritikům třeba Babovřesk, kteří prostě nechápou, že slušný člověk se chce v kině především pobavit, a ne řešit kdejaké světové problémy.

 Tím spíš, že nás doma teď v porovnání s minulostí už prakticky nic netrápí. Jistě, jsou občas ještě drobné kosmetický vady, jako když třeba brněnský Magistrát v čele s primátorem Onderkou již šestým rokem nahání jednu svou občanku, aby zaplatila čtvrt milionu za parkování jen proto, že tehdejší policejní ředitel dbal především na falšování policejních statistik. Ale stane se, nikdo není přeci dokonalý.  /Pokud by někomu mezi sledováním filmových komedií zbyla chvilka, může se s tímto případem seznámit ZDE/