Aby se nám v rozhlase jednou neuděkovali

Kouzelné slůvko “děkuji”,  aspoň v rozhlasovém vysílání, poslední dobou totálně převálcovalo po desetiletí obvyklou odpověď “prosím”, ba téměř ji úplně vymazalo. 

V drtivé většině totiž na poděkování moderátorů za odborná vyjádření reagují dotázaní rovněž slovem “děkuji”,  když spíš výjimkou pak bývá ještě tak “děkuji za pozvání” případně “příště zase přijdu rád”, což používá tuším Petr Nováček či možná Milan Slezák.

Přitom je bezpočet “správnějších” variant, od prostého “prosím” přes “za málo” či “není zač”, až po “rádo se stalo.”  Těžko říct co tento v poslední době opravdu dennodenní oboustranně děkovací trend nastartovalo, jestli je to úslužné poděkování za drobný honorář, či v jiných případech za zviditelnění  organizace, kterou tázaný zastupuje, takže je třeba rádiu okamžitě vyjádřit, že si toho dotyční opravdu považují.

Jenže co na to posluchači, kterým to může být celkem jedno, co koho vede k tomu, aby v tomto smyslu s rozhlasem spolupracoval, a spíš se zajímají o pronášené názory?  Ty ovšem bývají po závěrečném double děkuji, třeba u veteránů, pak zbytečně zastiňovány jejich retro vzpomínkami, jak jim bylo kdysi vtloukáno do hlaviček: Děkuji – prosím, gatě nosím, kdybych je neměl, tak bych se styděl – čímž tehdejší amatérský veršotepec do instruktážní říkanky zahrnul i to, že když dítě začne trošku víc konverzovat, mělo by být u toho už v kalhotách.

Další zbytečná “rozptýlení” při poslechu jinak jistě kvalitních našich veřejnoprávných stanic pak poskytují opravy  hovorových výrazů, když jak moderátoři tak i jejich hosté se neváhají  okamžitě opravit, pokud jim někdy ujede třeba výraz který místo kteří. Téma hovoru jde v takovým – pardon – v takovém případě u mě hned stranou, a začínám přemýšlet čím to asi je, jestli někdo moderátorům dělá čárky za to, že nemluví spisovně?

K dokonalosti to dnes ráno po půl deváté  na Dvojce ČRo v rozhovoru s moderátorkou paní Štecherovou převedla politoložka Vladimíra Dvořáková, když použila výraz “nemůžu”, ovšem bleskově jej opravila na “nemohu”! Těžko říct, co ji k této hyperkorektnosti vedlo, v každém případě tím ale dala najevo, že jí nejsou známy všechny historky, týkající se Jana Wericha. Ten jednou na dotaz “Mohu vás požádat o autogram?” zareagoval: Mohete!