Kdyby byl Babiš opravdu estébákem

tak by se o tom dnes nikdo nedověděl ani ň. Je neuvěřitelné, jak se Andrej Babiš stal čtvrt století po plyšáku jediným z tisíců pracovníků podniků zahraničního obchodu, který je propírán jako možný agent StB. Všichni, kteří ho z toho obviňují ho tak mají za moulu, který si nebyl schopen v listopadu 1989 dojít za svým řídícím orgánem, aby v oboustranném zájmu společně sáhli do šanonů, a vše potřebné vyjmuli, tak jak to udělali stovky či tisíce dalších. Aniž by tak čekali na to, kdy dá vedení  StB příkaz k zahájení spalování všech dokumentů, které se ne vždy podařilo úplně. Jenže proč by se o něco takového Andrej Babiš staral, když se do Maroka dostal ne proto, že by někoho udával, ale že byl ekonom a uměl francouzsky, a taky byl v KSČ. A že podával o své činnosti zprávy na svou pézetku? To tehdy jinak nešlo, byl to ještě státní podnik. 

Příčina nynějších ataků je tak pochopitelně jiná. Andrej Babiš je nutně napadán právě bývalými estébáky či jejich nohsledy za to, že je důvodné nebezpečí z toho, že s nimi nebude držet basu, neboť vzhledem ke svému majetku je prostě neúplatný, a tak by se mohla stát neúplatnou i většina vlády. A to je to poslední, co by mohli potřebovat. Proto ho napadají všude možně, včetně toho, že jeho firmy budou získávat bez boje zakázky pro uskladňování strategických zásob atd. Aniž by jim docházelo, že se Andrej Babiš stal nyní nejsledovanější osobou ve státě, a tak by na něj musela zcela logicky okamžitě prasknout jakákoli černota, které by se jeho firmy případně dopustily.

 Tady je třeba znovu politovat to, že Ústav  pro studium totalitních režimů se ani náhodou dosud nepokusil zmapovat činnost StB v podnicích zahraničního obchodu, a porovnat třeba případ Babiš se stovkami dalších delegátů v nesocialistických zemích. Příčinou je pochopitelně to, že tyto záležitosti jsou dnes pořád tabu, jako prakticky všechno z období normalizace. Jednoduše proto, že většina exponentů tehdejšího režimu je dodnes aktivní, a tak si vše hlídá. Když prakticky jediným obětním beránkem se stal Miroslav Štěpán. Navíc kdoví jestli symbolický Štěpánův trest nebyl vykonstruován po dohodě s ním, aby se prostě neřeklo, že se nic neděje, když podle všeho mu soudruzi vše bohatě refundovali.

 V souvislosti s úmrtím Vasila Biľaka si musíme také připomenout, že „zločiny“ totality, které byly doposud projednávány u soudů, byly v drtivé většině zahrány do autu právě proto, že o nich rozhodovali soudci, kteří komunistická práva vystudovali právě díky Biľakovi, který byl jejich hlavním ideologem, a který jim tak udával jak cestu na studiích, tak i v životě. Zejména studenti právnických fakult totiž pocházeli z privilegovaných rodin, a to hlavní co museli nastudovat bylo to, jak za všech okolností udržovat mocenskou úlohu KSČ. Raději ani nechtějme vědět, kolik lidí teď vzpomíná na Biľaka s dojetím, kolika zabezpečil nádherný a privilegovaný život až do dnešních dnů.

 Pro porovnání je pod následujícím odkazem několik důkazů o tom, jak se za totality skvěle prosadili ti, jejichž  jedinou kvalifikací třeba na rozdíl od Babiše byla právě jen a jen  spolupráce s StB. Včetně toho, že za peníze si klidně na jejich návrh vymýšlel i řídící důstojník StB. Článek je ZDE