Ze Senátu zaznělo: „Podporujeme Gruzii!“

Vzhledem k situaci v Gruzii jsem na středu svolal mimořádné zasedání senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, na kterém bylo jednomyslně přijato usnesení o ruské agresi v Gruzii:

„Senát PČR

1. považuje agresi Ruské federace vůči suverénní Gruzínské republice za nepřijatelnou a odporující mezinárodnímu právu;
2. konstatuje, že Ruská federace ztratila morální oprávnění vykonávat funkci mírotvorných sil, neboť se stala přímým účastníkem konfliktu;
3. podporuje plán francouzského prezidenta N. Sarkozyho na řešení konfliktu a vyzývá Ruskou federaci k urychlenému stažení jednotek federální ruské armády z území Gruzie;
4. se ztotožňuje se stanoviskem vlády ČR a považuje vytvoření Komise NATO – Gruzie za významný krok k integraci Gruzínské republiky do Severoatlantické aliance;
5. trvá na zachování územní celistvosti a suverenity Gruzie.“

Z usnesení č. 164/2008 z 32.schůze VZOB

Chápu, že pro někoho, včetně pana prezidenta, může být přijaté usnesení zklamáním. V Česku jsou dokonce tací, kteří se agresora zastanou. Někdo to dokonce bere jako rétorické cvičení a ukázku svého esejistického umu. Jak smutné.

Řekl bych, že situace je zcela jasná. Rusko je agresor. Jeho armáda překročila hranice cizího, suverénního státu, 58. ruská armáda není mírovým sborem, ale regulérní okupační armádou. Pokud by ropovod a plynovod z Ázerbajdžánu do Turecka nevedl přes území Gruzie, Rusko by o Osetince a Abcházce ani pohledem nezavadilo. To je totiž to, o co tu běží.

Konflikt ještě zdaleka neskončil. Trnem v oku je Michail Saakašvili. Rusové se stále myšlenky na svržení režimu prezidenta Saakašviliho nevzdali a rozhodně neplánují se stáhnout z Jižní Osetie a Abcházie. To už je dnes naprosto zřejmé. Jdou tak daleko, že prohlašují svou připravenost uznat samostatnost Abcházie. NATO, Evropská unie, zkrátka celý demokratický svět by si měl velmi rychle uvědomit, že Gruzie je jen začátek - test, na kterém si Rusko ověřuje svou sílu a neschopnost Západu jakkoli zasáhnout. Cílem Rusů je obnova sovětského impéria pod názvem Rusko. Na řadě jsou další – Ukrajina, Moldávie, Ázerbájdžán. Můžeme téměř s jistotou předpokládat, že scénář bude jako přes kopírák, ochrana ruských občanů před "zlými" domorodci. Co bude dál? Někdo s tím problém nemá. Já ano a velký. Bezvýhradně souhlasím s Johnem McCainem, že „všichni jsme dnes Gruzínci“, hrdinové, co se nebojí postavit agresi. Ačkoli, opravdu všichni? Všichni vlastně ne, „někdo je dnes Rus“.

O Gruzii v článcích: Gruzie není volební téma, stanovisek se nedočkáme; Olympiáda ne-olympiáda, už se tam melou!; Peking a Soči... olympiády, co mají leccos společného nebo Rusko útočí. A koho vlastně zajímá osud Gruzie?