Dnes je Den památky obětí komunistického režimu. Státní svátek to není, do práce musíme, tak jako by nebyl?
Popravy, justiční vraždy, koncentrační tábory, genocida, záměrně vyvolané hladomory.. Komunistické režimy po celém světě zlikvidovaly desítky milionů lidí. Neustále mluvíme o odhadech, v Sovětském svazu 20-50 milionů, v Číně 65-80 milionů, v Severní Koreji 2-3 milionů lidí. A mohl bych pokračovat smutným výčtem zemí, kde vládl komunistický režim.
V Československu samotném napočítáme na 6-10 tisíc obětí. Zavražděných ve vykonstruovaných procesech, umučených a utýraných v pracovních táborech. Více jak 200 tisíc lidí bylo odsouzeno z politických důvodů k těžkým žalářům a dlouholetým trestům, na 20 tisíc jich šlo do pracovních táborů a uranových dolů bez soudu.. Kromě těžkých žalářů a vězení však komunistický režim zničil kariéru mnoha talentovaných lidí, donutil inteligenci emigrovat nebo mlčet.. Režim to byl zrůdný a zlý. Ničil lidi, jejich duše, vzájemné mezilidské vztahy, děti udávali rodiče, rodiče děti, soused souseda.. Komunismus zničil vše, na čem může občanská společnost stavět.
U nás je i dnes komunistická strana stále součástí parlamentního systému České republiky. Nejen, že se během uplynulých 19 let nepokusila o žádnou sebereflexi, ale kdykoli může, vrací se svou rétorikou do dob před pádem železné opony. Leckteří to rádi slyší, utopická představa, že se všichni budeme mít stejně dobře, že všechno bude zadarmo, je stejně lákavá jako nereálná. Právě vidina „blaha bez práce“ nás přivedla k toleranci režimu, který všechny ty, co se chtěli mít jinak, kteří chtěli přemýšlet a žít svobodně, nemilosrdně ničil.
Dnešní den bychom si proto měli připomínat více než kdy jindy. Žijeme v době křehké demokracie, kde často vítězí populismus nad zdravým rozumem. Žijeme i v době, kdy vítězí konzum a spotřeba nad plánováním budoucnosti, nad základními lidskými hodnotami. Toho promptně využívají ti, kteří se chtějí za každou cenu dostat k moci. Dovolím si použít slova Jana Pavla II.: „dějiny učí, že demokracie bez hodnot se snadno promění ve zjevnou a kamuflovanou totalitu.“
Vzpomeňme tedy nejen na Miladu Horákovou, která byla právě v tento den popravena, ale symbolicky i na všechny další oběti hrůzného režimu, stejně jako na hrdiny, kteří se této krutovládě vzepřeli.
Použité foto z Památníku Vojna u Příbrami.
Mé další články o tématu: Paměť národa aneb historie se opakuje.., O té mladé demokracii nebo Nehodlám tolerovat symboly zla!
