Co se asi našim vojákům honilo hlavou, když odlétali o víkendu do Uruzganu? Že zase Češi na své vojáky zapomněli? Že existují lidé, kteří jsou ochotni vyměnit své vojáky za 30-ti korunový poplatek v lékárně? Nejspíš však to, že někteří politici ve snaze získat moc, udělají cokoli, aby se k ní dostali.
Sociální demokracie je ochotná pro moc a slávu podstoupit cokoli. Mají jediné téma, poplatky ve zdravotnictví. Bylo to právě oněch 30,- Kč, díky kterým vyhráli poslední volby. Je to smutné, ale je to tak. A protože dalších témat se jaksi nedostává a na obzoru jsou nové volby, nezbývá než tohle „lidské“ téma pořádně vytěžit. Podle mého názoru spíš zneužít.
Chápu atak sociální demokracie na zrušení poplatků. Možná bych dokázal pochopit i nějaký ten ústupek, pokud by se přímo dotýkal národní politiky, resp. by byl ve státním zájmu. ODS ustoupí v tomhle a ČSSD zase v něčem jiném. Nesouhlasím, ale dokážu pochopit, jakkoli jsem přesvědčen, že kšefty do politiky nepatří. Politika obecně je o kompromisu, takovém, který je v zájmu státu a v zájmu nás, občanů. Snahy socialistů zobchodovat zrušení poplatků za souhlas s vojenskými misemi, je však nehoráznost. Nejen že si za rukojmí berou naše vojáky, kteří se právě na misích snaží a dlužno říci, že velmi úspěšně, napravovat naši, ne právě dobrou vojenskou pověst, ale svým postojem přímo ohrožují naše alianční závazky a staví tak Česko do pozice přinejmenším nedůvěryhodného partnera. Nikde jinde se nesetkáme s tím, že by politici míchali dohromady zahraniční a bezpečnostní politiku s politikou národní.
Naši spojenci tomu nerozumí, nechápou nás. Jestliže budeme v podobných eskapádách pokračovat, přestanou nás brát. Nebudou nám svěřovat nic důležitého, abychom si to náhodou v půlce úkolu zase nerozmysleli. Nebudeme pro ně partnery, protože partneři si věří a nám věřit nelze. Budou si o nás myslet své a jen jejich slušnost a takt jim nedovolí říkat to nahlas, „Češi-Švejci, nechte je být, jsou prostě divní…“
Je to škoda. Naše armáda si dokázala v rámci NATO vybudovat skvělou pověst. Naši vojáci patří mezi elitu a měli by být naší pýchou. V dobách nedávno minulých jsme hrdiny dokonce zavírali do lágrů a nechali umírat v žalostných podmínkách. Nevracíme se sice zpět, ale o mnoho kupředu jsme se zatím nedostali. Nedokážeme si vážit sami sebe, tak jak chceme, aby si nás vážili ostatní? Věřím, že velmi rychle bude jasno a naše vojenské mise dostanou opět zelenou. Přesto na naši pověsti zůstane šrám, příkop nedůvěry mezi spojenci, který jsme malicherným hlasováním vyhloubili, a který budeme dlouho a pracně zahrabávat. Bylo to nutné…? Na mezinárodní scéně jsme si mohli tuhle ostudu ušetřit. Poplatky ve zdravotnictví nemají s vojenskými misemi vůbec nic do činění. Měly zůstat na našem písečku, trapné a nedůstojné hokynaření jsme si měli odpustit.
